Mladá sportovkyně Anežka Drahotová představila ve středu dětem na olomouckém atletickém stadionu projekt Atletika pro děti. Měla den po Zlaté tretře, kde atakovala světový rekord v chůzi na tři kilometry. Všestranná sportovkyně a velký talent nehodlá kombinovat sporty na olympiádě v Rio de Janeiru. Tam se chce soustředit na chůzi.

Z jakého důvodu jste se rozhodla stát patronkou tohoto projektu?
Jsem ráda, že jsem se mohla stát patronkou tohoto projektu, byť mi to přišlo ze začátku trochu úsměvné, vždyť je mi teprve dvacet. Jsem za to ráda, moji rodiče v Rumburku, odkud pocházím, také podporují atletiku. Jsem velmi soutěživá a díky tomuto projektu děti mohou závodit, můžou si vyzkoušet atletiku, ale i jiné sporty. Mají o to zájem nejen děti, ale i učitelé, což je skvělé, že se projekt podařilo rozjet po celé republice.

Jak se vám den s dětmi na AK líbil a jaké byly jejich reakce?
Už to byla moje druhá akce po Praze, moc se mi líbí jejich nadšení. Je fajn, že jedna škola si vybavení odvezla. Děti z té školy vůbec nevěděly, že cenu vyhrály, takže byly nejdříve překvapené, o to více pak byla větší jejich radost.

Jaké byly vaše atletické začátky? Mají to děti i díky těmto akcím dnes jednodušší?
Asi mají, protože já jsem sportovala odmala díky staršímu bratrovi. Který nás brával s sebou, ale v Rumburku máme jen antukové hřiště, začínala jsem s atletikou až ve dvanácti letech i se sestrou dvojčetem. Začátky byly spíše o cvičení než o atletice, je dobře, že se s tím děti můžou seznámit už dříve.

Včera jste na Zlaté tretře předvedla úžasný výkon. Čtyři vteřiny od světového rekordu. Plánujete útok na svěťák?
Je to nemistrovská trať, není na ní moc závodu. Ráda bych příští rok na Zlaté tretře zaútočila, pokud budu pozvána. Není to vyloženě můj cíl, ale ráda posouvám svoje hranice a ty čtyři vteřiny to opravdu není hodně, takže bych to ráda zkusila. Nyní ten čas vyplynul z dobré formy, kterou mám po světovém poháru v Murcii. V atmosféře na Zlaté tretře se mi šlo výborně.

Jak dlouho chcete kloubit více sportů? Netlačí na vás trenér, abyste třeba už tolik nejezdila na kole?
Já si svého trenéra moc vážím. Koncepce nám sedí. Já sporty kombinuju proto, aby tréninky nebyly tak jednotvárné. Tělo má určité rezervy, nejde už tolik běhat, pro mě je kolo tréninkový prostředek, bez kterého bych se neobešla. Dokud to půjde, tak to kombinovat budu. Samozřejmě je tam riziko v závodech, které je třeba eliminovat.

Je reálné, že byste na OH v Rio de Janeiru příští rok závodila v chůzi i cyklistice?
Zvažovali jsme to, ale asi se zaměřím na chůzi, kde mám největší potenciál, ale nevylučuji, že to v budoucnu zkusím. Ale nyní se zaměřuji na cíl uspět na OH v Riu v chůzi.

A co další sporty, třeba běžky nebo rychlobruslení?
Jezdíme hodně, studuji na Gymnáziu v Jilemnici, kde je běžecké lyžování prvním sportem, ale zimu trávím spíše v Itálii a nejde jezdit zpět na závody, navíc u nás je to se sněhem špatné, sezóna začne a hned skončí. Na rychlobruslení se mě lidi ptají, s Martinou Sáblikovou jsme se loni potkaly na MČR v cyklistice, ale nechci už další sporty přidávat, protože loni na podzim už toho bylo hodně.

Jaká byla letos příprava v zimě?
Je to rok od roku náročnější. Začali jsme trochu dříve. Hodně jsme ve vysokohorském prostředí v Itálii a dvakrát jsme byli na Kanárských ostrovech. Úvod sezóny mi vyšel, pak přišla únava, ale nyní cítím, že je vše na dobré cestě.

Jaké máte letos hlavní cíle do sezóny?
Ještě mě čeká jedno soustředění, pak se vrátím na MČR v silniční cyklistice. Pak mě čeká ME do 23 let v atletice a vrchol bude na MS v Pekingu, kde budu obhajovat 7. místo, ale bude to hrozně těžké, protože časy jsou letos velmi dobré. Do Číny se těším moc, trénovat budu před tím v Japonsku, jsem ráda, že se přesuneme dříve kvůli posunu a klimatu v Pekingu.

Závodila jste někdy v Olomouci na dvacítce v chůzi, tradičním závodu v olomouckých parcích?
Ano, když jsem byla menší, tak jsem tady dvakrát nebo třikrát závodila na dvacítce. A v Olomouci jsem poprvé závodila jako žákyně na MČR. Snad to byly možná i moje první závody v patnácti stovce a v chůzi a strašně ráda na to vzpomínám a moc ráda se sem vracím.