Reklama

Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa, venku je 15.4 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Mluvčí hasičů Zdeněk Hošák: Občas jde o krk, ale kaskadér s kamerou už nejsem, říká

Rozhovory

4.9.2015

Autor: Jan Procházka

Neuvěřitelných sto čtyřicet tisíc zhlédnutí posbíral na internetu klip propagující olomoucké hasiče. Jeho autor Zdeněk Hošák u hasičů už roky působí jako tiskový mluvčí - s kamerou stává hned vedle zasahujících kolegů a přiznává, že při té práci někdy jde i o krk. Ale stejné to mají ti kluci, dodává. Jak se vlastně k téhle práci dostal a jaké má další filmařské ambice?

Občas jde o krk, ale kaskadér s kamerou už nejsem, říká Občas jde o krk, ale kaskadér s kamerou už nejsem, říká Foto: Jan Procházka

Zdeněk Hošák

Narozen 1978 v Bruntále, dětství strávil v Moravském Berouně, po studiích se odstěhoval do Olomouce. Lásku k hasičům má takřka od plínek, jeho otec je profesionální i dobrovolný hasič a díky tomu trávil většinu času v dětství s hasiči. Tahle práce je pro něj srdeční záležitostí i koníčkem. Najdete ho u požárů, nehod a všude tam pořizuje kvalitní fotografie či videa, ke kterým by se novináři jinak nedostali. Zároveň se lidem snaží přiblížit realitu života profesionálních a dobrovolných hasičů. Má desetiměsíční dceru, s partnerkou mají do dalších měsíců naplánovánu svatbu a stěhování do nového domova v Bělkovicích – Lašťanech.

Tvůj hasičský videoklip má k dnešnímu dni na YouTube a Facebooku dohromady asi 140 tisíc zhlédnutí. To jsi asi nečekal, že?
Vůbec. (smích) Plánoval jsem už delší dobu nějaké pěkné video o hasičích. Mám mraky materiálu ze zásahů, ale vždycky přijedu z akce, pustím to do světa a tím to končí. Dlouho nebyl čas se tím materiálem nějak probírat. Pak mě napadlo, že by to mohla být taková pěkná pozvánka k našemu výročí. V září slavíme sedmdesát let od založení stanice v Olomouci. To už byl dobrý důvod. Navíc tři roky dělám hasičský facebook a máme ho nejsledovanější ze všech sborů v republice. Chtěl jsem proto něco extra. Hodně mi pomohli kamarádi z Copterfilmu, kteří tomu dodali ty letecké záběry.


Vědělo vedení, že něco takového chystáš?
Jen svému přímému šéfovi jsem řekl, že bude překvapení, ale žádné detaily. Chtěl jsem, aby to byl takový dárek pro našeho pana ředitele. Že to pofrčí takovým tempem, to by nás vážně nenapadlo.

Jak dlouho to video vznikalo?
Záběry jsem poskládal z archivu za poslední tři roky, kdy mám záznamy v HD. Největší oříšek byly ty hrané scény, na stanici jsem způsobil docela poprask. Kluci mi říkali: ‘My nejsme herci, my jsme hasiči!’. Ale nakonec jsem je přesvědčil a když to viděli, dali mi za pravdu, že je to pěkné. Celkově to byla práce asi na tři týdny. Nejrychlejší bylo asi stříhání. Věděl jsem dopředu, co chci, takže jsem neměl moc odpadu.

Ty působíš jako mluvčí u hasičů už docela dlouho. Jak jsi se k tomu vlastně dostal?
K hasičům vlastně už jako kluk. Táta je hasič a já jsem skládal slib mladého požárníka v pěti letech. Stát se profesionálním hasičem byl můj sen. V osmnácti jsem nastoupil jako dobrovolný hasič k jednotce v Moravském Berouně. K profesionálům jsem pak nakoukl v roce 1997 při studiích na vysoké škole. Drsnou realitou života záchranářů jsem si prošel hned na druhém výjezdu - přišly katastrofální povodně...
Pak jsem ale od hasičů na nějakou dobu odešel. Poté přišel nápad založit hasičkou televizi, tu jsme rozjeli a objevila se nabídka dělat dokumentaristu na stanici v Olomouci. To se neodmítá. Kolegyně tisková mluvčí byla navíc v té době na mateřské, takže jsem ji zastupoval. Teď to děláme spolu.

Kdy se k tomu přidalo to natáčení?
Videa dělám od roku 2008, ale na ty začátky bych se dneska už dívat nechtěl. (smích) Šmrnc to dostalo s vývojem sociálních sítí. Dřív to bylo takové těžkopádné. Dalo se to na kazetu, pustilo v učebně a tím to haslo. Dnes? Natočím, nahraju na internet a okamžitě se to šíří. To vidíš u toho klipu. Tyhle věci člověka fakt posunou.

Předtím jsi ale s natáčením zkušenost neměl, že?
Nikdy jsem nedržel kameru v ruce! Ale chtěl jsem se to naučit. Načetl jsem mraky knížek a myslím, že za ty roky jsem se docela posunul.

Videoklip, který Zdeněk Hošák plánoval několik let, vzbudil na internetu nečekaný zájem. Na YouTube a Facebooku už nasbíral přes 140 tisíc zhlédnutí.

Tvoje zásahová videa jsou mezi kolegy novináři proslulá. Zpomalené záběry, syté barvy, v pozadí hraje dramatická hudba…
Je fakt, že používám techniky, které se běžně dělají třeba ve filmu. Od klasické reportáže jsem došel k tomuhle formátu, který mě baví. Myslím, že ty filmařské věci tomu dodávají šťávu.

Jak si tvoji kolegové hasiči zvykali na to, že vedle nich najednou běhá chlap s kamerou? Přijali tě?
Začátky byly krušné. Začínal jsem jako externí spolupracovník. Civil! Přijel jsem k zásahu a oni mě většinou neznali, chovali se ke mně spíš tak, jak se chovají k novinářům. Takže mě nikam nechtěli pouštět, byli obezřetní, nevěděli, co ode mě můžou čekat. Jenže já začal chodit na stanici, vídali mě často a viděli výsledek. Dneska se už dostanu tak blízko, jak je potřeba. Stojím vedle chlapů s proudnicemi.

A nestane se občas, že ti řeknou: “Zahoď tu kameru a pojď nám raději pomoct?”
To říkat nemusí. Když vidím, že jsou moje ruce potřeba, odložím kameru a pomůžu. Několikrát jsem pomáhal při resuscitaci, vynášet člověka… Srdce hasiče ti to v tu chvíli řekne samo.

Ty záběry jsou točené opravdu zblízka. Nejde někdy o krk?
To víš že jde. Často. Už jsem párkrát stál na té hranici, kdy se mi fakt mohlo něco stát. Ale to prostě patří k poslání hasiče. Jeden tam jde s proudnicí, druhý s kamerou. Beru to stejně. I já i on jsme ve stejném nebezpečí.

Kdy to bylo nejhorší?
Asi při požáru v Chropyni. (V roce 2001 tam hořela fabrika na zpracování plastů, hašení trvalo několik dnů - pozn. redakce.) Byly tam skvělé záběry, všechno v plamenech… Procházel jsem hořícími halami, které pak už nebyly…To bylo zlé. A takových situací jsem zažil víc. Ale už nejsem kaskadér. Stal jsem se otcem a to člověka hodně změní. Dneska mám k ohni daleko větší respekt. Nezodpovídám jenom za sebe.

Už pět let pracuje Zdeněk Hošák jako mluvčí olomouckých hasičů. Mezi novináři je proslulý svými videozáběry, které jsou pořízené opravdu zblízka - z míst, kam by se žádný kameraman nikdy nedostal. Už pět let pracuje Zdeněk Hošák jako mluvčí olomouckých hasičů. Mezi novináři je proslulý svými videozáběry, které jsou pořízené opravdu zblízka - z míst, kam by se žádný kameraman nikdy nedostal. Foto: Jan Procházka

Hasiči jsou tvrdí chlapi, udržuješ se taky nějak v kondici?
Hodně jsem začal sportovat, když jsem k hasičům nastoupil. Kondice těch chlapů je samozřejmě někde jinde, ale snažím se jim stačit. Je ale pravda, že jsem měl letos úraz a musel sport omezit, což se projevilo na kilech navíc.

Úspěch toho klipu asi člověka povzbudí, chystáš něco dalšího?
Chystám. Chtěl bych udělat takový dokument: připomenout tři velmi medializované případy a ukázat, co bylo dál. Hodně se mluvilo třeba o záchraně malé holčičky, pro kterou vlezl hasič do těžko přístupného terénu a dostal ji odtamtud. Nahoře čekala maminka a babička, vůbec se nevědělo, jestli to dítě žije. Za nějaký čas se pak setkali, bylo to docela dojemné. Mám toho víc, jen je otázka, kdy na to najdu čas, nechci slibovat nějaký termín.

A neláká tě třeba natočit rovnou film?
To ne, takové ambice zase nemám. Občas dělám nějaké komerční věci. A jednomu kolegovi jsem natočil svatbu a teď jich mám najednou před sebou deset. (smích) To je pro mě relax. Po všech těch vážných věcech točit veselé lidi, rozdávat jim těmi záběry radost. To mě baví.

Autor článkuJan Procházkaprochazka@olomouc.cz

Jan Procházka