Reklama

Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána, venku je 15.5 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Eva Maierová: Těžkou závislost bez pomoci překonají jen tři procenta lidí. My toto číslo dokážeme zásadně zvýšit.

Tipy a názory

24.4.2015

Autor: Ondřej Hlaváček

V poslední části NOSMOKESTORY jsme zmiňovali, že se na problém závislostí podíváme pohledem odborníka. Jsou lidé, které označujeme za experty dané oblasti vědění. Doktorka Eva Maierová, která působí v   Adiktologické ambulanci prevence a léčby závislostí, je přesně ta osoba, kterou byste měli chtít vyhledat, když máte problémy se závislostí. Je dobře, že někdo věnuje svá studijní léta tomu, že bude na konec schopen svou odborností pomáhat druhým. Nenechte se ale zmást mladistvým vzhledem paní doktorky. Tahle madam má v hlavě přesně to, co vám ve výsledku pomůže změnit svůj život k lepšímu.

Můžu si dát při rozhovoru jedno pivo? Co myslíte?
Jedno pivo denně se dá schválit, dokonce je to odborníky považováno za zdraví prospěšné...

Přibližte prosím čtenářům, čím se zabývá psycholog-adiktolog?
Obecně řečeno, adiktolog je odborník, který se specializuje na léčbu a prevenci závislostí. Konkrétně se v naší ambulanci spolu s kolegyněmi věnujeme klientům, kteří mají potíže se závislostí ať už s alkoholem nebo s návykovými látkami obecně. A to jak s těmi legálními, což je například tabák, tak nelegálními, tedy nejrůznějšími drogami. Dále se věnujeme například problémům plynoucím z hazardního hráčství, závislostí na práci a podobně.

Můžete uvést nějaký neobvyklý druh závislosti se kterým jste se setkala? Co by třeba ani "normálního" člověka nenapadlo?
Poslední dobou je hodně diskutovanou závislostí třeba závislost na nakupování. Tento problém se týká zejména žen. Závislost na televizi je dalším docela zajímavým problémem, který se týká starší populace.

Jaký moment v životě člověka značí, že by měl vyhledat pomoc odborníka?
Většinou to bývá v tu chvíli, kdy ono chování začne působit problémy v běžném životě. Závislost musí naplnit několik kritérií, abychom jí tak mohli definovat. Neodolatelné nutkání užívat určitou látku, opakovat toto chování, zároveň je přítomen odvykací syndrom (nepohoda při absenci této látky nebo určitého chování). Dalším ukazatelem je růst tolerance. Člověk má tendenci zvyšovat příjem návykové dávky nebo častěji vyhledávat situace, ve kterých se ono chování naplňuje (příklad hazardního hráčství). Můžeme si uvědomovat že to, co děláme je špatné, i tak se ale projevují potíže se sebeovládáním. Silným ukazatelem je právě neschopnost dané chování ukončit, přestat s ním, často také dochází k nahrazování původních zájmů.

Souhlasila byste s názorem, že nic se nemá přehánět? Ať už v rámci koníčků a činností, které nás naplňují a baví?
Všechno by mělo mít své meze, své hranice, problém může nastat i na základě dříve bezproblémových činností.

Existuje univerzální mechanismus vzniku závislosti působící u všech lidí stejně? Nebo se jedná spíše o individualitu člověka?
Závislost má multifaktoriální základ. Podle nejzákladnější koncepce hovoříme o bio-psycho-sociální podstatě závislostí. Člověk může mít genetické dispozice pro vznik závislosti(například závislost na alkoholu), může být zranitelnější s ohledem na osobnostní charakteristiky (například odolnost vůči stresu ovlivní, zda ve stresových situacích potřebujeme nějakou "berličku"). Špatné sociální prostředí je dalším klasickým startérem závislostního chování (například základ určitého chování můžeme nalézt v rodině. Co ale dominuje, je skutečnost, že potenciál závislosti vzniká na základě látek, které ovlivňují systém odměny v mozku. Příjemné pocity se pojí s danou látkou nebo chováním a jsme pak nuceni toto opakovat, abychom příjemných pocitů znovu dosáhli. Některé závislosti jsou tolerovány jak společností tak konkrétním jednotlivcem a nezpůsobují závažný problém. Na druhou stranu pak jsou látky, které mají zásadní dopad na zmiňované psycho-bio-sociální aspekty života.

Je součástí zmíněného multifaktoriálního základu i konkrétní období v životě člověka?
Ano, určité stěžejní momenty v životě mohou zvyšovat riziko vzniku závislosti. Důležité dále samozřejmě je, že závislost nevzniká ze dne na den. Jedná se o vývoj od experimentů, k příležitostnému užívání například návykové látky, dále přesun k pravidelnému užívání až do fáze návyku. U někoho může dojít k návyku po měsíci intenzivního užívání, u někoho se projeví po několika letech.

V případě, když někdo kouří jen tři cigarety denně a je schopen určit si hranice, jedná se i tak o problém?
Problémem samozřejmě je, že každá jedna cigareta je zdraví škodlivá. Dlouho se může zdát, že to problémem není. Tabák je společností přijímaný, je snadné si koupit krabičku cigaret kdykoliv, takže chybí ukazatele, které by vznikání problému naznačovaly. Kouření navíc může být součástí identity, pomůckou k začleňování se do skupiny (klasický případ mladistvých). Kouření tak vlastně člověka do jisté míry utváří, tím obtížnější pak je ho opustit. Devadesát procent kuřáku začíná před osmnáctým rokem a podle výzkumů se navíc tento věk neustále snižuje. V roce 1950 byl první kontakt s cigaretou kolem pětadvacátého roku života, v roce 2007 to bylo mezi dvanáctým a čtrnáctým rokem, dnešní výzkumy ukazují, že to bývá kolem devátého roku a není výjimkou, že první experimenty přicházejí v první třídě základní školy.

Je pravdou, že nikotin může mít i pozitivní dopady na psychiku člověka?
Nikotin svým působením vyplavuje adrenalin, má tedy mírný stimulační účinek, spousta kuřáků tak mluví o tom, že cigareta jim pomáhá se nabudit, lépe soustředit. Zároveň ale existuje mnoho jiných způsobů jak dosáhnout stejného efektu méně škodlivým způsobem. Nehledě na postupnou potřebu danou dávku zvyšovat k dosažení stejného účinku. S tím se pojí i vznik závislosti fyzické. Mozek zkrátka nikotin potřebuje k navození příjemných pocitů. Bez nikotinu pak přichází nervozita, podráždění. Kuřáci si mnohdy kouřením pomáhají při zvládání stresu, pracovních úkolů, zároveň ale tak nedochází k budování dalších strategií, jak se s problémy vypořádat jinak.

Zmiňovala jste závislost fyzickou a závislost psychickou. Jsou tyto dvě zastoupeny různou měrou s ohledem na konkrétní druh závislostního chování?
Na každé návykové látce vzniká závislost fyzická a také psychická. V případě kouření jedno ovlivňuje druhé. Roste jedna oblast, tím roste i oblast druhá. Nemůžeme říct, co je první a co následuje. Z hlediska léčby je přirozeně třeba pracovat s oběma aspekty závislosti. Pochopitelně, u těžkých kuřáků je fyzická závislost silnější než u kuřáků příležitostných. V případě nedostatku nikotinu se projevuje závislost fyzická (zmiňovaná podrážděnost, vznětlivost). To se dá kompenzovat různými substitučními ("náhražkovými") preparáty. Během měsíce dvou se tato vnímání závislosti ustálí. S tím ale souvisí závislost psychická ve formě nutkavého bažení, často projevovaného v různých sociálních situacích a také v situacích, kdy byl na to člověk navyknutý, touhou si zapálit. To je třeba ovlivnit vůlí a to bývá hlavní kámen úrazu. Je potřeba si uvědomit, že psychická závislost se nejsilněji projevuje jen v krátkých okamžicích, které je nezbytné překonat. Toto bažení se může projevovat klidně i po roce abstinence. Podobně tak, jak se říká, že neexistuje vyléčený uživatel alkoholu, bývalý kuřák je navždy ohrožen tzv. relapsem - návratem k původnímu chování - kouření. Mozek na příjemné situace s cigaretou nikdy zcela nezapomene a také potlačuje dávné situace nepříjemné (například zdravotní komplikace, neshody s partnerem...), ačkoliv fyzická závislost je již dávno potlačena.

Může tedy zlozvyk kouření způsobit trvalé změny v mozku podobně jako alkohol?
U kuřáků je to podobné jako v případě uživatelů alkoholu. Z neurobiologického hlediska nikotin v mozku „bere práci acetylcholinu“ ( = jedna z látek v mozku mající na starost přenášení vzruchů, jde o tzv. Neurotransmiter) a dráždí receptory vyplavující hormony "příjemných pocitů". Postupem času tyto receptory znecitlivuje a objevují se nové receptory naladěné právě na spolupráci s nikotinem. Opravdu tak dochází ke změnám buněk v mozku. V případě vynechání cigarety mozek pociťuje hlad po nikotinu jakožto zdroji "příjemnosti". Zpětně se pak mozek dostává do "normálu" tak, aby "příjemnost" mohla být aktivována stejně jako u člověka nikdy nekouřícího. Mozek si ale dobře pamatuje způsoby, jak se vyrovnat například se stresem. A vyžaduje je. To je i úkol terapeutů, identifikovat právě ty situace, ve kterých k těmto touhám dochází. Jednoduše řečeno, jde o to určit spouštěče závislostního chování. Jedná se o určitý okruh osob? Je to prostředí? Stres? Učíme pak člověka zvládat dané situace novými přístupy. Zároveň pro nás je důležité motivovat klienta tak, aby byl schopen se se závislostními problémy vypořádat i v situaci, kdy ho nemáme "pod dohledem". Důležité je také pracovat na kořenech závislosti.

Jak byste tedy popsala proces léčby? Co se děje po tom, co k vám přijdu s informací "Mám takový jeden problém"?
Důležité je, že k nám klient přijde motivován se situací něco dělat. To je první krok a bez toho to nejde. Tato prvotní motivace může být vnější (Partner mě donutil) a nebo vnitřní (Mám problém, potřebuji pomoc). Vnitřní motivace je pro celý proces léčby důležitější. Snažíme se nejprve určit, jak na tom ten který člověk je. Zamýšlíme se nad situacemi, ve kterých ke kouření dochází, jaké jsou motivy toho všeho. Je to otázka zvládání stresu? Je to otázka sociability? Je kouření vnímáno jako odměna? Není neobvyklé, že kuřák onu motivaci při prvním pokusu neudrží. Je důležité si ale uvědomit, že celá věc se mnohdy láme jen v několika vteřinách = mám chuť si zapálit, ale ta za moment přejde a je třeba to neudělat. Na případný nezdar se ale dá navazovat, jednoduše řečeno, další pokusy mají větší šanci na úspěch nežli ty pokusy první. Co se týče čísel, v České republice je asi dva a půl milionu kuřáků. To je velké číslo. Jen maximálně 3% lidí jsou schopni si pomoci sami. Při spolupráci s odborníkem se úspěšnost pohybuje kolem 60%. To, že vyhledáme odborníka, značí a vyžaduje vyšší motivaci. Musíme se objednat, musíme se více snažit. Každopádně, je třeba se snažit a neházet flintu do žita po prvním nezdaru. Většina klientů k nám přichází právě v situaci, kdy selhala vlastní prvotní snaha se s problémem vypořádat. Jde o to, jak bylo řečeno, určit situace, obecné rozpoložení, kdy má léčba největší šanci na úspěch. Potřebujeme hned na první dobrou udržet naprostou abstinenci? Nebo bude vhodnější udržet spotřebu na jedné dvou třech cigaretách denně? Záleží na konkrétní konstelaci konkrétního klienta a s tím i jeho zakázka, zda chce pracovat na úplné abstinenci či kontrolovaném kouření. Sám ale pak zjistí, že kontrolovaně kouřit nelze.

Ukazujete třeba i strašidelné obrázky zničených plic v rámci motivace k nekouření?
Pokud je to vyžadováno, tak ano. Obecně řečeno ale lidé, kteří k nám přijdou, mají povědomí o zdravotních dopadech kouření, ale dále je vzděláváme, s čím vším kouření souvisí, a jsme schopni zajistit lékařské vyšetření pro zhodnocení dopadů kouření na onemocnění cév daného člověka. Kouření je rizikovým faktorem například pro vznik srdečních infarktů, cévních mozkových příhod a onemocnění cév na dolních končetinách, poruchy potence, chronické onemocnění plic...

Je inteligence obecně výhodou při zvládání a nebo se vyhýbání závislostem?
Závislost si nevybírá. Závislost se zároveň projevuje jak ve vyšších, tak i v nižších sociálních/vzdělanostních vrstvách.

Co říci o kuřáctví závěrem?
Není to zdravé a nikdy není pozdě přestat kouřit .

Děkuji za rozhovor.

Ondřej Hlaváčekhlavacek@nejlepsi-adresa.cz

Reklama

Přirozenou cestou

Katalog firem » Obchod » Zdravá výživa

Srdečně Vás zveme do naší prodejny Přirozenou cestou na Dolním náměstí č. 8/9. Nabízíme produkty pro radost a zdraví. Těšíme se na vás.

Filip