Divadlo Tramtarie si zadalo nelehký úkol. Ztvárnit inscenaci slavného filmu Brutální Nikita vynikajícího režiséra Luca Bessona byl jistě velký závazek. Mnoho filmových fanoušků by chybu divadelníkům neodpustilo. Režisér se však látky chopil po svém. Do popředí vytlačil milostnou tematiku, a dal tak příběhu jiný nádech. Těšit se proto v jeho podání můžete spíše než na akční příběh na psychologické drama, které se opravdu povedlo. Jeho premiéra proběhla v pátek 16. září.

Atraktivní námět, klíčové akční scény a výrazné psychologické charaktery. Divadelnímu režisérovi Konrádu Popelovi se podařilo to zásadní z filmu Brutální Nikita zachovat. Přesto se rozhodl věnovat více prostoru právě psychologickým přesahům, pro které byl film ve své době vysoce hodnocen. Příznivce filmové verze jistě potěší, že ta divadelní je do značné míry podobná. Často se objevují stejné dialogy a scény, divadelní inscenace však ponechává více místa humoru, vtipu, lásce i erotice a celkově působí odlehčenější atmosférou.

Je to právě humor, kterému se ve filmu příliš prostoru nedostává. Na divadle však působí přirozeně a atmosféru strachu pomáhá trochu odbourat. Diváci se tak neubrání smíchu při podívané na grimasy hlavní hrdinky, upřímný smích si zaslouží i vtipné hlášky nebo kontrast mezi jednáním postav a jejich výrazem. Ten je nejzřetelnější v roli čističe Viktora. Pohled na cynicky klidného likvidátora mrtvol, který si při výkonu své profese vesele píská, přímo vybízí ke srovnání s výrazem klasického patologa, který jednou rukou veze mrtvolu a druhou rukou jí onu pověstnou bagetu.

Tím, že režisér pojal inscenaci jako psychologický thriller, výrazně zvýšil nároky na výkony herců. Tým přitom poskládal z kmenových členů souboru Tramtarie i z nových tváří. V hlavní roli Nikity se představila hostující Marta Bačiková, která hrála například v Městském divadle Zlín či v brněnském divadle Sedm a půl. Sázka na charismatickou a zkušenou herečku se ukázala jako velmi přínosná. Bačiková bravurně zvládla polohu zoufalé vězeňkyně, tajné agentky i veselé, praštěné a zamilované holky. V roli vládního agenta Boba se divákům ukázal bývalý herec Moravského divadla, Petr Jarčevský. S ledově chladným výrazem, precizní dikcí a celkově uhlazeným zjevem se zhostil své divadelní postavy na výbornou. Jeho přímým opakem byla osobnost Nikitina druhého osudového muže, prodavače ze supermarketu, Marka. Trochu nešikovný, leč milující, něžný a srdečný. Takový byl talentovaný student Janáčkovy akademie Vojtěch Johaník v roli sympatického Marka. Současně je nutné u herců vyzdvihnout i to, že se pro své role nebáli obětovat pár modřin. Představení je totiž protkáno řadou pádů, tahání postav po zemi i kaskadérskými kousky s nákupním vozíkem (ze sousední Billy). Herci však šli i do těchto scén s plným nasazením. A přesvědčivé byly i milostné scény, kterých v divadelní verzi nebylo zrovna málo.

Celé představení doprovází velmi podmanivá hudba, která je dílem herce z divadla Polárka Ondřeje Biravského. Působivá melodie umocňuje depresivní atmosféru a chaotické zvuky jí dodávají naléhavost.
Pro divadlo netradiční je i samotná kompozice. O Nikitině minulosti se totiž dovídáme formou flashbacků, které jsou v tomto případě velmi dobrou a neotřelou volbou. Retrospektivy se objevují vždy v momentě, který Nikitě evokuje špatný zážitek z jejího předchozího života.
Na závěr nezbývá než dodat, že první premiéra nové divadelní sezony Tramtarie byla brutálně dobrá!