Závěr stávající divadelní sezony se nezadržitelně blíží. Divadlo na cucky finišuje s bravurou. Už zítra znovu představí inscenaci Vyčištěno od první dámy coolness dramatiky Sarah Kane. V uhrančivé poetické režii Anny Petrželkové.

Univerzita někde v UK. Školní lavice nahromaděné vedle sebe. Spíš než univerzitní třída jakási mučírna, chirurgický sál, v němž namísto obyčejného třídního operuje sadistický maniak Tinker (Tomáš Uher). Operuje své pacienty, trestá je za jejich prohřešky, podrobuje je mučení, tlačí z nich pravdu o sobě samých i milostná doznání. Pán své pokřivené operační svatyně ohraničené drátěným plotem. Složení pacientů? Homosexuálové Carl a Rod (Ondřej Jiráček, Zdeněk Vévoda), psychicky zaostalý Robin (Bořek Joura) a mladá, navenek dost možná „nejčistší“ dívka Grace (Tereza Richtrová) s již zemřelým (bacha na heroin) bráchou Grahamem (Ján Smolka). Všichni se podrobují psychickému i fyzickému "vyčištění" sebe samých. Až na dřeň. Drasticky, nevybíravě.

Pod povrchem

Česká režisérka Anna Petrželková (v jednom z předchozích článků jsem ji označil za režisérku slovenskou, za což se jí touto cestou ještě jednou omlouvám) drží soubor Divadla na cucky pevně na uzdě pod svojí taktovou. Nabitá mladistvou energií a elánem. Její divadelní vize na první pohled ukrutně bolestivého a drastického textu sebevražedkyně Sarah Kane je jedním slovem půvabná. Plná deprese, plná drásající atmosféry, bolesti a těžko představitelného násilí, nicméně zvláštně půvabná. Obzvlášť ve své nápaditosti, metaforičnosti a lehkosti. Pokud teď z téhle recenze cítíte patetičnost, je to tak správně. Přiměřené dávky patosu je občas třeba. Ovace by se na režisérku měly řítit zejména za odvážné popasování se s textem. Sarah Kane jako královna až na kost naturalistické coolness dramatiky? V podání této mladé režisérky nikoli. Petrželková jakoby během čtení hledala převážně poezii, nedívala se na drama Vyčištěno jako na sadistickou hru o vyšinutých možnostech vyznání hluboké lásky, ale právě naopak se do něho začetla jako do zkrvavené symbolistické básně, v níž jsou explicitní momenty užité jen pro zdůraznění té a té věci. Z Kaneové jakoby najednou nebyla ta zbožňovaná a proklínaná dramatička ve službách deprese, ale prokletá básnířka par excellence. Velmi citlivá i agresivní. Během představení právě proto dochází na kanonádu metafor, znaků a symbolů, díky kterým je ostatně divadlo jedinečné samo o sobě. Kolíčky připnuté na rukou symbolizující jejich useknutí, zmizení v propadlišti mezi lavicemi jakožto smrt, náročné a v tomto případě brilantně sehrané pohybové divadlo značící sex i bolestivé křeče. A koneckonců také elegantně využité zcizující momenty, viz ukázka z textu:

Během představení herecké hlasy stylizovaně předčítají autorčiny těžko proveditelné poznámky, dotvářejí atmosféru, hlásí se k antiiluzivnímu divadlu a ostatně i k osobnosti Sarah Kane samotné. Působivé, velmi účinné a hlavně přirozené. A herecky náročné, což v současnosti není v souboru Divadla na cucky zase takový problém. Flexibilní a velmi sehraný ansámbl, co zvládá vyhrocenou expresivitu, civilně jemné a lehce komediální polohy (citlivě vedené a přesvědčivé výstupy homosexuálního páru) i zmiňované pohybové divadlo. Doplněné o hostující Terezu Richtrovou (žena z činohry MDO, která hrát umí a v tomto případě tak činí nejčastěji ve vypjatém intenzivním rozpoložení), Bořka Jouru (mladý talent z Tramtarie, jehož kroky směřují vstříc pražské DAMU) a Jána Smolku (jeho slovenština je během představení neskutečně osvěžující).

Vyčištěno je jako jakýkoliv pokus o love song z dílny melancholických Radiohead. Mohou zpívat o potřebě lásky, ale pořád u toho budou působit tak utrápeně, tak krásně zranitelně.

Strach ano, beznaděj ne

Zásadní lídr českého inteligentního literárního popu, spisovatel Jaroslav Rudiš, viděl Očištění v podání rumunského souboru a v krátké glose s názvem Krev o tom napsal tohle: "Rumunské Teatrul National z Cluj - Napoca přivezlo do Plzně drama Sarah Kane Očištění. Hra o ujetých podobách lásky, v níž sadistický lékař a dealer v jednom ukájí své choutky týráním pacientů a postupným uřezáváním všech údů jedné z postav, skutečně veselá není a její provedení také ne. Na scéně teče červená. Bolí to. Tak jako texty Sarah Kane, které jsou plné strachu a beznaděje. Autorky, která se oběsila na tkaničkách od bot ve věku, kdy jiní dokončují vysokou a kupují si první společnou postel v IKEA."
Rudiš tradičně vystihuje, nicméně nesouhlasím s beznadějí. Se strachem rozhodně, s beznadějí v zásadě nikoliv. Právě Vyčištěno je syrovou básní o naději, jejíž nutnost si postavy zpočátku neuvědomují. A také o fatální potřebě lásky, jejího pravdivého a čistého vyznání. Vyčištěno je jako jakýkoliv pokus o love song z dílny melancholických Radiohead. Mohou zpívat o potřebě lásky, ale pořád u toho budou působit tak utrápeně, tak krásně zranitelně. V dnešní éře umělého "sbližování se" skrze Internet a jeho sociální sítě, v dnešní době všudypřítomné prchavosti skutečných citů a zkratkovitosti vztahů je text Kaneové ještě aktuálnější než v mateřských 90. letech. Dramaturgii a režisérce se to povedlo hladce a dobře podchytit. Pokud teď cítíte tu patetičnost, je to tak správně. Psal jsem přece, že přiměřené dávky patosu je občas třeba.

Sarah Kane - až nadoraz

Sarah Kane (1971). Britská dramatička, autorka pěti her, které jsou dodnes považovány za základní kámen britské coolness dramatiky 90. let minulého století (o chlup přesnějším pojmenováním této dramatiky bude termín In-Yer-Face-Theatre, který poprvé užil britský kritik Aleks Sierz ve své stejnojmenné bichli). Nebývale otevřená sexualita, naturalistické výjevy násilí, pomíjivost opravdových citů v mezilidských vztazích, drogy, homosexualita, soukromé deprese i intimní problémy reflektující ty celospolečenské. Uvedení inscenací dle jejich textů pravidelně rozpoutávala jeden skandál vedle druhého, vysluhovala si nebývalý zájem medií, především senzacechtivého bulváru. Její matka byla učitelkou, otec zase novinářským psavcem pro Daily Mirror. V mládí psávala kratší povídky i poezii, zkoušela divadelní herectví, režii i psaní dramat. První drama Blasted uvedlo v roce 1995 Royal Court Theatre v Londýně, o rok později nadešla Phaedra´s Love (Faidra/Z lásky nebo také Faidřina láska), Cleansed (někdy uváděno také jako Očištění nebo dokonce Vybombardováno) se poprvé objevilo opět na domovské scéně roku 1998, tedy ve stejné době jako další inscenace její hry Crave (Touha). Definitivně poslední štací byl pro Kaneovou text 4.48 Psychosis (Psychóza ve 4.48). Krátce po jeho dopsání do sebe narvala dávku antibiotik. Následovala rychlá hospitalizace, lékařům se ji ještě podařilo zachránit. Marně. Ve chvíli, kdy byla více než hodinu nechaná bez dozoru, se oběsila na toaletě. Psychóza se svého převedení na divadelní jeviště dočkala v roce 2000, rok po smrti autorky.
České divadlo si první rande s Kaneovou naplánovalo na prosinec 2000, kdy se v Činoherním studiu v Ústí nad Labem uskutečnila premiéra inscenace Crave v režii D. Czesanyho. Vyčištěno se pak coby Očištění svého prvního uvedení v Čechách dočkalo v lednu 2001 v postléblovském Divadle Na zábradlí v režii Pavla Baďury. V současné době pražské Divadlo DISK uvádí Očištění jako česko-španělské pohybové divadlo, brněnské HaDivadlo pak nedávno prezentovalo Psychózu ve 4.48 v režii Filipa Nuckollse.
Mrknout se na důkladnou čistku můžete zítra od půl osmé v Divadle K3.