Olomoucká básnířka Jarmila Rozsypalová patří k poetickým legendám regionu a svou tvorbou se již dávno zapsala do literárního povědomí kulturně orientované společnosti. V lednu si připomíná své životní jubileum, které z ní činí tak trochu pamětníka. Poetický večer, který pro své přátele s Literárním klubem Olomouc připravila však prokázal, že je osobností mimořádně milou a duchem velmi mladou.

Setkání s přáteli se uskutečnilo v Besedním sále Muzea umění ve středu 16. ledna a na jeho pestrém programu se podílel kultivovaný a hlasově disponovaný pěvecký komorní sbor vedený MUDr. Evou Maňáskovou, známá interpretka literárních textů Mgr. Alena Trunečková a sama autorka. Pořad vyvolal živý zájem v širokém spektru olomoucké veřejnosti, takže „chudobka poezie“ rozkvetla květem velmi povzbudivým. Připomeňme, že jubileum autorky bylo aktuálně avizováno i v prestižním literárním časopise pro současnou poezii Psí víno několika haiku.

Básnířka Jarmila Rozsypalová pochází z Křelova a s Olomoucí je celoživotně spjata svým životem i profesí. Působila jako zdravotní sestra ve vojenské nemocnici v Klášterním Hradisku , kde působila jako odbornice na encephalografy.
Jako básnířka je autorkou velmi citlivou a vnímavou, možno říci přímo niternou. Její poezie je čistá a citlivě prožitá; je zcela zřejmé, že z hlediska teorie verše je zevrubně poučená. Publikuje od svých 14 let v časopisech a přílohách novin , pokus se v nich poezie publikovala či publikuje.
Z podnětu samotišského překladatele a básníka O. F. Bablera vydala roku 1978 vlastním nákladem básnickou sbírku Skleněné tabulky. K opětovnému vydání této prvotiny došlo po mnoha letech (1995) ještě jednou. V druhém vydání se dovídáme, že dvě básně z této sbírky byly uveřejněny v bulletinu Dokořán (nakladatelství Blok) roku 1964, další báseň v Hanáckém kalendáři 1972, v Literárním měsíčníku 3/1982 a 8/1982 a že báseň Co nevěděls vedla kvůli asociaci s Palachem k odmítnutí sbírky k vydání (1969) v nakladatelství Mladá fronta. Ve vydání Skleněných tabulek z roku 1995 je opublikována místo doslovu črta O. F. Bablera, z níž vyjímáme: V Olomouci žije dobrá česká básnířka, paní Jarmila Rozehnalová, jejíž významná poezie se ke škodě naší literatury zatím nedostala ke knižnímu vydání a koluje dosud v rukopise mezi autorčinými přáteli. Listujeme-li v rukopise její sbírky Skleněné tabulky, narazíme v ní na volné verše Návrat syna z Balkánu, jež nám prozrazují, že bulharsky babí léto znamení „beránčí chlad“. Jsme jí vděčni, že nám toto pojmenování svým literárním klenotem připomněla.
Velmi zdařilý byl vstup Jarmily Rozehnalové do básnického titulu Olomoucká haiku (Nakladatelství UP Olomouc, 2006), na němž se podílelo šest olomouckých autorů . Jarmila Rozehnalová v tomto edičním projektu zachytila formou šedesáti veršových miniatur proměny roku a krásy ročních období. Básnířka patří k tvůrčím osobnostem literárního dění v Olomouci a přispěla do několika tematicky vyhraněných bibliofilií, jež vydala před založením Literárního klubu Olomouc Literární sekce VSMO: Žena a láska (2000), Děti a dětství (2001), Verše z cest (2002) a Verše o Moravě (2003). Jarmila Rozsypalová svou tvorbou přispěla ještě do almanachu O múze olomoucké a lidech kolem ní (2003) a svými překlady Bulaty Okudžavy do literární části almanachu Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci 2001-2005.
Roku 2002 vytiskl Josef Dolívka z Kostelce na Hané báseň Jarmily Rozehnalové Sonet příteli v edici Réva č. 29 u příležitosti večera, uspořádaného v Prostějově. v roce 2002. K autorským úspěchům Jarmily Rozsypalové patří její Zelené peří v brněnském Divadle na provázku, kam ji pozval Miroslav Kovářík, a autorská prezentace tvorby na olomouckém Festivalu básníků v Olomouci roku 2002.
Jarmila Rozsypalová patří k významným literárním osobnostem Olomouce. Radostné je, že ji život k tvorbě stále inspiruje.