A je to tady. Den D. Ráno jsem se probudil jako kuřák, večer budu usínat skoro jako nekuřák. Je těžké tomu uvěřit, ale takový výsledek slibuje Antinikotinové centrum. Úplně bez úsilí to prý sice nebude, zároveň je ale výsledek daleko jednodušeji dosažitelný, než by se dalo čekat. Protože se znám, rozhodl jsem se nespoléhat jen sám na sebe a chci vyzkoušet metodu tzv. Bioreznonace. Jak to celé probíhá?

Že je kouření špatný zlozvyk, to jsem se snažil nastínit už v minulém článku a že v něm dál pokračovat nechci, vím taky. Co mi tedy brání? Ptám se sám sebe. Divné mravenčení vyvolané představou více jak hodiny bez doutnající tyčinky mezi rty mi odpovídá. Závislost. Nepříjemná věc. Přestat můžu, kdykoliv se mi bude chtít, říkal jsem si stejně, jako si to říkává mnoho dalších spoluzávisláků. Čistě teoreticky to tak opravdu je, ach ano, akorát že to není moc příjemné. Respektive ve většině případů je to hodně nepříjemné. Přitom je to přesně onen problém konzumu, člověk nechce zažívat aktuální nepohodu, i kdyby měla být cestou ke vzdálenější pohodě. Nepohoda je nepohodlná i pro mě, rád bych se jí tedy vyhnul. A to za (na koruny přepočteno) takovou cenu, že mě to vyjde levněji, než-li platba za měsíční zásobu tabáku.

Po obědě mám domluvenou schůzku s paní Hanou Varháníkovou, která v Olomouci metodu odvykání za pomocí biorezonance provozuje. Na webových stránkách jsem se dočetl, že před samotnou terapií se kouření nemá nijak omezovat, což tedy rozhodně nedělám. Když už jsem za cigarety zaplatil. Navíc s vědomím toho, že jsou to ty úplně nejvíc nejposlednější, kouřím jednu za druhou. Pociťuji popravdě nervozitu z, nebál bych se říct, výzvy která mne čeká, ale navíc také smutek z toho, že zkrátka už kouřit nebudu. Člověk nemusí být nutně doktorem psychologie na to, aby poznal, že takové rozpoložení je k přestávání/začínání s čímkoliv dost nevýhodné. Zvláštní je to tedy hlavně s ohledem na to, že minule jsem zmiňoval jak mi kouření už nepřináší žádnou radost a že se pro mne stává jen rutinním a nezbytným úkonem. Cigareta při východu slunce, cigareta na výletě, s kamarády, cigareta při západu slunce, cigareta... Zároveň se ale těším na to, až budu moci říct že "Jsem nekuřák" a na všechny výhody s tím spojené.

Kolega Procházka mi právě oznamuje, že dvojportrét (já a ta má poslední, ještě stále doutnající) se povedl, když mne na místě schůzky oslovuje drobná paní slovy "Pan Hlaváček? Klidně dokuřte a jdeme na to". Na co tedy že to vlastně jdeme?

Metoda biorezonance a jak to celé funguje

Z poslední cigarety jsem si musel půlku nechat, bude totiž sloužit jako referenční vzorek pro přístroj BICOM, který svým působením od závislosti pomáhá. Pomocí přístroje BICOM je vysílán do těla zrcadlově obrácený elektromagnetický frekvenční vzorek nikotinu a dehtu. Přístroj analyzuje vzorek nedokouřené cigarety a pomocí rezonance pak kuřáka naladí tak, aby nepociťoval fyzickou potřebu v kouření pokračovat. V důsledku tohoto procesu se urychlí detoxikace od nikotinu a dalších toxických látek. Tímto způsobem dochází k odstranění nikotinového kódu, programujícího potřebu kouření. Tato metoda potlačuje fyzickou závislost, tedy abstinenční příznaky a tzv. nikotinový hlad. Zároveň dochází k eliminaci vlivu pasivního kouření, kdy vdechování cigaretového kouře nevyvolává chuť na cigaretu. Nikotinový hlad má obvykle mizet okamžitě nebo během několika hodin po zákroku. Terapie nemá vedlejší zdravotní účinky, jedinými omezeními jsou těhotenství, kardiostimulátor a výskyt epilepsie. Zajímavostí také je, že pohlaví, věk, délka kouřové kariéry či druh a kvalita tabáku nemají žádný vliv na úspěšnost celé procedury.

Tolik teorie. Jak to vypadá v praxi? Hodinu jsem seděl s čelenkou, vodivou podložku kolem zad a rukama položenýma na dalších podložkách. Hodinu sedět bez hnutí je nízká daň s ohledem na výsledky, které celá kůra slibuje. Čas navíc utíkal výrazně rychleji, protože paní Varhaníková mi v průběhu povídala další zajímavostí potřebné pro napsání článku. Svým způsobem však sloužily také jako podpůrná terapie, tedy jakýsi návod založený na bohatých zkušenostech se stovkami klientů. Stojí za zmínku, že úspěšnost terapie se pohybuje kolem osmdesáti procent. Jinými slovy, osmi klientům z deseti se podaří přepnout z módu kuřák do módu nekuřák. A to se vyplatí.

Obecná doporučení a limity metody biorezonance

Sem tam se zázrakem stane zázrak. Bylo by však naivní myslet si, že se tak stane pouze vlivem působení nějakého přístroje. To je i jedna z prvních věcí, které byly během kúry zmíněny. Biorezonance jako taková potlačuje fyzickou potřebu po cigaretách, vaše hlava, to je ale jiná věc. Tělo nepotřebuje, ale hlava by ráda. Kouření se pojí s mnoha rituály a návyky. Cigaretka při kávičce či po obědě? Kouřovou clonou lemovaná cesta do práce? Tyto a mnohé další okamžiky a situace budou budou prý problémem potlačeným ovšem faktem, že se o svou dávku nikotinu nebude hlásit i ono fyzično. Jak tedy maximálně zredukovat ono "hlavní" (hlava to chce a zároveň je to hlavní faktor nutící kuřáka kouřit) bažení?

Prvních pár dnů se vyhnout místům, kde jsme zvyklý kouřit. Prostě jednou vynechám návštěvu oblíbené restaurace, dveře od balkonu nechám zavřené. Stejně tak pomůže odstranit z dohledu a dosahu všechny propriety kouření připomínající. Všechny doma se válející zapalovače jsem zahodil už ráno, skleněný broušený popelník (památku na babičku) jsem vysypal, umyl a schoval...už ani raději nevím kam.

Bez cigarety má (i já budu mít, nemůžu se dočkat) kuřák najednou mnohem více volné času. Člověk se stává daleko svobodnější, netřeba hledat čas a místo, kde si zapálit v situaci, kdy to prostě nutně nepotřebujeme. Zkusil jsem si změřit čas takové jedné v pohodě zkonzumované cigarety. Vyšlo mi šest minut. 6 x 20 cigaret denně dá dvě hodiny. Co místo toho dělat? To je problém, se kterým se bude třeba vypořádat. Obecným rysem eliminace jakékoliv závislosti je fakt, že mnohdy dochází k nahrazování jedním druhým. Někdo se dá na alkohol, někdo na sladké a někdo začne daleko více věnovat práci. Nic na světě se nemá (vážení zaměstnavatelé prominou) přehánět. Tento fakt je třeba mít na mysli především v přístupu "Vyhánění ďábla ďáblem". Obecně bych ale soudil, že je lepší přibrat pět kilo vlivem ucpávání úst jídlem, než-li se ve výsledku dočkat oznámení ze strany lékaře ve smyslu "Hjůstne, máme tady problém". Ne, rakovina plic (stejně jako rakovina čehokoliv jiného) opravdu není legrace, na rozdíl od jiných si ji ovšem člověk v drtivé míře přivozuje sám. Pokud bych měl parafrázovat název písně skupiny Queen "Who Wants To Live Forever" řekl bych: "Kdo chce žít o deset let méně"? Hůř ještě, kdo by chtěl, aby tu s námi naši milovaní byli o deset let méně?

Co říci závěrem? Dvě hodiny po kúře se cítím skvěle. Cítím se jinak, částečně je to možná placebo efekt, raději ale věřím, že vše funguje tak, jak mi bylo nastíněno. Ještě včera by mne představa dvou hodin bez "šluka" děsila. Teď? Teď se i bez cigarety cítím fajn. Co ale "Pak"? O tom zase až příště.