UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Divadlo Tramtarie si na Klapzubově jedenáctce rozhodně nevylámalo zuby

22.1.2008 13:05

Neexistuje látka, která by se nedala dramatizovat. Existují však látky, na které si dramatikové netroufají. Najdou se však mezi nimi i výjimky a jednou z nich je zcela určitě umělecký šéf divadla Tramtarie Vladislav Kracík. Nová incenace je odvážnější než bylo očekáváno a přináší, jak je v Tramtárii dobrým zvykem, zcela neotřelý zážitek.

Do dramatické podoby byl příběh o manšaftu, který dobyl svět, převeden pouze jednou. Před třemi roky ho uvedli bratři Formani na scéně divadla Minor. Zatímco Formani operovali především s loutkami a kulisami, minimalista Kracík vsadil na osm herců, kteří nejenže zvládli bez obtíží role fotbalistů obou stran, sportovních redaktorů nebo manažerů, ale hlavně dokázali svůj "neúplný" počet povýšit na zdroj neopakovatelného humoru.

Pokud se vypravíte do Tramtarie na toto představení, určitě neočekávejte klasické divadlo. Jak už bylo řečeno, Klapzubova jedenáctka je tak trochu minimalistickým představením a režisér si vystačil s osmi herci, respektive čtyřmi herci a čtyřmi herečkami.

Spíš než klasické divadlo připomíná Kracíkova hra sérii skečů a scének, které jakoby retrospektivně vypráví starý Klapzuba; občas se ponoří do děje, aby z něj zachvíli vystoupil a okomentoval ho. Právě ony na sebe navazující skeče jsou Kracíkovou specialitou. Dokázal jich vtipně využít v oblíbených Historkách z podsvětí i Čertovské pohádce a nešetřil s nimi i ve své fotbalové novince. Jeho humor je nenásilný a i když se často pohybuje na hranici kýče, Kracík prostřednictvím jemných náznaků dokáže tento fakt podtrhnout a tím vložit do scény úplně jiný, spíše parodický úhel pohledu. Výsledkem je představení, kde se smějete od začátku do konce a odcházíte přesně v tom stavu, do kterého by vás divadlo mělo naladit: je vám hezky.

Autor přenesl hru do jakési neurčité doby, která spíše než dvacátá léta, kdy se odehrává předloha, připomíná naši současnost. Podtitul Sigma mezi mrakodrapy však dává příběhu jasnou lokalizaci. V roli starého Klapzuby se představil Marek Zahradníček, známý především jako moderátor. Diváci Tramtarie ho znají třeba z Lásek Nebesských, mimochodem další Kracíkovy hry. Zahradníček se s rolí starého Klapzuby dokázal ztotožnit: diváky baví hanáčtinou a i když při premiéře občas drobně škobrtá v textu, dokáže si zručně poradit a hra tím určitě neutrpí. Jeho obsazení byl dobrý tah. Zahradníček je výrazně starší než zbytek herců a nemáte problém mu uvěřit otcovství celého týmu. V některých inscenacích Tramtarie je právě tento problém důvodem, proč občas hry ztratí trochu autentičnosti: dvacetiletým hercům rodičovství neuvěříte, třicetiletým už schválíte i vnoučata. V dalších desítkách (spočítal to někdo?) rolí se objevili Alois Pešek, Jan Konopčík, Johana Jančaříková, Lucie Fojtíková, Marcela Bucháčková, Markéta Zatloukalová a Zdeněk Hrbek.

Největší otázky vzbuzovalo před premiérou převedení fotbalového zápasu do jevištní podoby. Navíc v osmi lidech, z nichž jeden je trenér. Vladislav Kracík si poradil s humorem sobě vlastním. Branka postačila jedna a pouhou změnou barvy dresu se z Klapzubovce stal soupeř. Zvláštní roli měla obsluha míče, jakási nadpozemská, ovšem pozemsky podplatitelná síla. V klíčových momentech režiser záběr zpomalil a diváci si tak mohli vychutnat opravdové fotbalové akce. Herci střídali kostýmy i role neuvěřitelně rychle, Kracík si mohl dovolit o několik desítek více postav, než měl hráčů. Tak se stane, že uvidíte slavné fotbalisty, prezidentku (!) Španělska nebo úlisnou fotbalovou mafii. Právě na nepříliš utěšené poměry v českém i světovém fotbalu Kracík odkazuje nejen jemnými narážkami na kapříky.

Klapzubova jedenáctka ale není hra jenom o fotbalu, i když se tak tváří. Autorovi se totiž podařilo zvýraznit v ní onu slavnou sportovní čest, něco s čím se v součanosti setkáváme stále méně. Přes tyto společenské apely je to především vtipná a velmi neobvyklá adaptace, postavená na románu, jehož dramatazice se jevila jako téměř nemožná. Vladislav Kracík, režisér a autor v jedné osobě i jeho manšaft si s ní poradili obdivuhodně. Tramtarie opět ukazuje, že označit ji jako ochotnický spolek by byla urážka. Čím dál více se stává profesionálním divadlem. Klapzubovu jedenáctku nelze než doporučit. Fráze "pro celou rodinu" se tu přímo nabízí. Hra neurazí nikoho, snad možná jen zatvrzelé Sparťany.

Jan Procházka (prochazka@olomouc.cz)

Sdílet na Facebooku

Směnárna, devizové obchody - H.P. - WORLD s.r.o.

Poskytujeme směnárenské služby za výhodných podmínek, provádíme devizové obchody a zahraniční platby do celého světa. Devizové obchody.

zavřít obrázek