Těžké nákladní Tatry, transportéry, autobusy, letadla, vrtulník, dokonce i tank. Všechno ve vynikajícím stavu, připravené do dvou hodin k výjezdu a plnému nasazení. To je vybavení vznikající jednotky dobrovolných záchranářů, která sídlí v jednom z hangárů na olomouckém letišti. V případě mimořádné události bude pomáhat profesionálním hasičům. Ti se totiž těžké techniky zbavili a s novou mají v terénu často problémy.

U zrodu jednotky dobrovolných záchranářů stálo několik nadšenců, fandů těžké techniky, často bývalých vojáků nebo hasičů. "Ve Spojených státech nebo na Novém Zélandu jsou jednotky dobrovolných záchranářů poměrně běžné. Tady máme pouze dobrovolné hasiče, ale záchranářské jednotky disponující těžkou technikou se tu teprve rodí," říká Martin Bednář, který patří k zakladatelům olomoucké jednotky. S fungováním záchranářských dobrovolníků se důkladně seznámil v zahraničí, po návratu do vlasti inicioval ve východních Čechách vznik první dobrovolnické letecké jednotky hasičů.

"Když jsem se později vrátil do rodné Olomouce, chtěl jsem něco podobného udělat i tady. Začal jsem komunikovat s místními hasiči a zjistil, že jediné, co jim chybí, je těžká technika," popisuje začátky olomoucké jednotky Bednář. Profesionální hasiči podle něj disponují supermoderní technikou, její použití v terénu je ale obtížné. "Jsou schopni dojet k poslednímu hydrantu ve městě, ale tuhá konstrukce jejich vozidel jim nedovolí dostat se tam, kam třeba bez obtíží vyjede obyčejná stará tatrovka," vysvětlil Bednář. Jeho první aktivity proto směřovaly k zajištění potřebné techniky. Oslovoval soukromé sběratele i armádu. V současné době má jednotka k dispozici několik těžkých nákladních aut, obojživelný transportér, čtyři autobusy i tank.

"Přestože se jedná o staré a vyřazené stroje, jejich konstrukce je velmi jednoduchá, dají se dobře udržovat a hodně toho vydrží. Navíc se dostanou opravdu všude, což je třeba při povodních klíčové. Obyčejná nákladní Tatra se totiž zvládne brodit až do hloubky skoro jeden a půl metru. Hasiči už na takovou vodu potřebují člun, ten však často naráží do potopených překážek a dochází k nehodám," popisuje Bednář.

Dobrovolní záchranáři disponují i svou leteckou složkou. "Máme k dispozici jeden vrtulník, letoun Čmelák a dopravní Turbolet," prozrazuje Martin Bednář.

Samotná personální organizace jednotky je velmi podobná dobrovolným hasičům. "Máme jednotné velení, kterému podléhají posádky vozidel. V případě, že nás hasiči povolají, musíme být do dvou hodin na značkách," vysvětluje Bednář. Technika neslouží pouze potřebám záchranářů. "Většina strojů patří soukromníkům, kteří je používají třeba v podnikání. Autobusy jezdí, letadla létají, vojenská technika má nějakou klubovou činnost. V případě potřeby je ale můžeme kdykoliv stáhnout a použít," prozradil Bednář.

Nejpalčivějším problémem, se kterým se dobrovolní záchranáři potýkají, jsou finance. "Zvažujeme možnosti nějakého dotačního titulu, zatím žijeme hlavně díky sponzorům," řekl Bednář. Největším "žroutem" financí jsou pohonné hmoty. Zatímco autobus spotřebuje na sto kilometrů do třiceti litrů nafty, tank si jich v terénu "vezme" několik stovek. "Máme už uzavřenou smlouvu s hasiči, v případě ostrého zásahu hradí pohonné hmoty oni," vysvětlil Bednář.

Jednotka se nebrání rozrůstání. "Pořád hledáme nové lidi. Nemusí mít ani zkušenosti, rádi zájemce zaškolíme, jsme schopni zajistit i řidičská oprávnění za nižší ceny V současné době by se nám například hodil kuchař do polní kuchyně," usmívá se Martin Bednář.

Křest ohněm olomouckou jednotku dobrovolných záchranářů teprve čeká. "Nechceme přivolávat něco zlého, ale pokud k tomu dojde, budeme připraveni," uzavírá Bednář.