Nepíšu si deníček. Asi nejsem deníčkový typ. Ale kdybych si ho psal, dnes bych do něj pár řádků měl. Třeba o nespokojenosti a taky o absurditách. A taky o věčném stěžování…

Začalo nám pršet. Poslouchám ve své pracovně skvělou muziku, ale nemám ji moc nahlas, abych slyšel, jak za otevřeným oknem pleskají kapky na parapet. Hudba se mísí s koncertem přírody. Vzduch je plný kyslíku. Raduju se. Po těch parnech si to zaslouží nejen moje bylinková zahrádka, ale i moje plíce unavené vedrem. Radostně vdechuju tu skvělou vůni deště, zatímco pod okny nadává jakási babice s pudlem, že to tedy máme po létu, a přidá jakousi peprnou nadávku. Druhá ježibaba venčí jezevčíka, přitakává a máchá sáčkem na bobky. Jezevčík se vykadí doprostřed chodníku. “Vidíš to, taky nesnáší tohle svinský počasí, do mokrý trávy se mu nechce, chudáčkovi,” praví pudlí bába, bobky mizí v sáčku a celá čtveřice se mi ztratí za rohem. Ach jo.

Střih. Pár hodin v čase nazpět. V poště přistane zpráva, že se chystá uzavírka mostu na Velkomoravské. Jen částečná, ale je jasné, že to bude malá apokalypsa. Taková spíš apokalypsička, ale zabolí to. Proč zase? ptají se naštvané statusy na facebooku. To už snad nemůže být horší, přitakávají si horlivě a modrá kontrolka mého mobilu se může ublikat. Horší to být může, směju se a vzpomínám, jak jsem se v pondělí ráno pokoušel tři čtvrtě hodiny dostat z centra Brna. Nebo jak jsem minulý týden strávil pár hodin na německé dálnici a posunul se přitom asi o sto metrů... Může to být horší. A Velkomoravské se dá v pohodě vyhnout. Další status vytahuje zavřenou myší díru. Pokolikáté už? ptá se právem. A někdo přisadí, že nám to dělají naschvál, že si z nás dělají legraci. Tak to si dovolím nesouhlasit. Tyhle molochy jako ŘSD a SŽDC (kdo neznáš zkratky, použij “gůgl”) jedou podle vlastního scénáře. Na legraci v něm (bohužel) není místo. Jsme pro ně jen čísla v plánech. Oni se neptají na naše názory a mozek používají zásadně jen ke sčítání a odčítání. Tak buďme rádi, že nám to aspoň opraví. I když absurdita to je, to se vůbec nepřu. (A taky jsem praštil pěstí do volantu a zařval strašně sprosté slovo, když jsem před pár dny dojel k myší díře a zůstal stát před zákazem vjezdu.)

A ještě jedna dnešní absurdita. Před pár měsíci strašilo pár olomouckých novin, že kvůli průtahům nedostane město dotaci na opravu 1. máje. Pokud se to nezmákne do konce roku, přijdeme o peníze, hlásaly statusy, pardon titulky. Vypadalo to jako hotová věc, že budeme drncat na rozbitých kostkách až do soudného dne. No a dneska je všechno jinak. Dotacím je prý úplně jedno, že se skončí až příští rok na jaře, a všechno to byl planý poplach. Tak to jsem si oddychl. Ale jak říkám, deníček si naštěstí nepíšu. Jinak by mi dnes ruka upadla...