Reklama

Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa, venku je 10.2 °C

UPOZORNĚNÍ: Tento příspěvek je starší než 6 měsíců.
Níže uvedené informace mohou být zastaralé či neplatné!

Glosa Jana Procházky: psí sebevražda, novozélandská ovce i Rudolfův tunel

Tipy a názory

5.12.2016

Autor: Jan Procházka

Nepíšu si deníček. Jen občas přijde chvíle, kdy bych, pokud bych si ho tedy psal, měl čím zaplnit volnou stránku. Třeba dnes. Mám tam jednu neúspěšnou psí sebevraždu. A pár dalších postřehů. Tohle bych si dnes zapsal, kdybych si vedl deníček…

Začalo to vlastně včera večer v Brně. Všichni jsme si rovni, ale ve větších městech jsme si rovnější. V jednom úplně obyčejném brněnském hypersupermarketu mají úžasný masový koutek, kam vždycky zamířím. Mají tam sekci se zvěřinou a dalšími delikatesami. V Olomouci byste ve stejném řetězci na něco takového nenarazili, ale větší kupní síla je větší kupní síla. Tentokrát mi padl do oka jehněčí stejk. Ovečka přicestovala až z Nového Zélandu a byla to láska na první pohled. Ano, ty se staneš mou vyvolenou na pondělní pozdní oběd, slíbil jsem jí, a už trůnila v mém košíku. V mé mysli se začal rodit plán, jak a s čím si tu dobrotu připravím. Koketoval jsem s rozmarýnem, ten mám v květináčku pěkně čerstvý. Ani variantu s česnekem jsem nepovažoval za úplně marnou. K tomu opečené brambůrky… Když přijela až z druhého konce zeměkoule, tak se ovečce dostane královského zacházení. Žádný šup s tím na olej a sežrat. Tohle se musí promyslet do posledního detailu. No sliny se mi sbíhaly a chuťové buňky vyprodaly všechny vstupenky na tenhle chystaný velekoncert během pár minut. Střih. Je ráno, auto se nachází pod ledovou krustou, během rozmrazování vozu dojde ke zmrazení Procházky… Pak si svištím docela příjemně nezaplněnou déjedničkou, lemovanou nádherně ojíněnými stromy, prostě pohádka. Občas se zanořím do mlhy, abych o pár kilometrů dál vyplul přímo do náruče kouzelných slunečních paprsků. Romantika. U Vyškova sjedu šestačtyřicítku, Olomouc se blíží, svět je skvělej. A pak se to stane. Ovce! Já v Brně zapomněl svou ovci!

Marně se chlácholím, že jsou to malé věci. Marně si říkám, že to své holce přeju, že si na zítřejší oběd udělá novozélandské jehněčí… Prostě ovce je v Brně a já jsem… No ano. Vůl.

O chvíli později už projíždím Olomoucí. Na křižovatce, co jí říkám u letadla, přestože letadlo je dávno v Plzni, odbočím doprava a vzápětí dupu na brzdu, abych se stal svědkem opravdu bizarní situace: v protisměru se řítí černá oktávka. Po přechodu pro chodce se řítí smetákový pinč bez vodítka. Dva metry za pinčem se řítí bába s pytlem odpadků v ruce. Oktávka brzdí, pes narazí do jejího téměř již stojícího kola a bába mi nevběhne pod kapotu jenom proto, že o tomhle pitomém přechodu vím a dávám si na něj pozor. Smeták auto, které ho mohlo teleportovat do psího nebíčka, vesele oběhne a na trávníku za přechodem zvedne nožičku, jako by se nechumelilo. No, dopadlo to dobře, to je hlavní. Ale srdce mi teda buší.

No a ještě jeden postřeh, aktuální. Vánoční. Mám na fejsbuku řadu přátel (i když většinou jsou to jen známí a často je ani neznám) s malými dětmi. Rodiče se jich občas potřebují zbavit, a tak je svěří prarodičům a pošlou je… Nasávat vánoční atmosféru do obchoďáku. Je tam přece veliký stromeček, hrají koledy, vánoční hvězdičky svítí. A hlavně tam malej nenastydne a můžou si pak s babi a dědou dát burger s hepymílem. Ehmm. Proti gustu, jak se říká… Jen si vzpomínám, že my s babičkou a dědou v tomhle čase chodili do lesa, nosili jsme zvířátkům jablka a věšeli je na stromy, nebo je dávali do krmelce. A když jsme měli štěstí, nějakou tu srnku nebo jelena jsme vždycky potkali. Svačinu jsme měli v ubrousku a místo koly čaj v termosce. A taky jsem si občas mohl půjčit dědovu beranici. To bylo víc vánoční než všichni ti polystyrenoví sněhuláci, škaredí červení sobi a plastikové baňky mejdinčina. Ale jak říkám, proti gustu…

Taky mi bylo podstrčeno, že bych se měl vyjadřovat k aktuálním tématům. Na polemiku o éété se necítím být dost fungovaný, a že Češi začali udávat… No, kdo by to čekal. V poslední době mě spíš zajímají pozitivní společenské jevy. Byl jsem v sobotu ráno v Rudolfově aleji. Tam už podruhé proběhl pokus o její obnovu: lidi si mohli zasadit “jakože svůj” strom a mít tak jakési rodinné místo. Napoprvé to s kaštany nevyšlo a mě hrozně mile překvapilo, že lidi se nenaštvali, ale přišli znovu. Místo kaštanů, které zabila nemoc, zasadili lípy. Přišlo mi to trochu (samozřejmě hodně nadneseně), jako když shořelo Národní divadlo. Člověk by řekl, že se na to můžem vykašlat. Prostě smůla, podruhý mě tam nikdo nedostane (podruhý ze mě nic nedostanete!). Ale my ne, my jsme si divadlo postavili znovu. S tou alejí je to podobné. Sláva nám! Mimochodem, dozvěděl jsem se, že pokud by se lípy nestříhaly, zhruba za devadesát let se koruny stromů na pravém a levém břehu aleje spojí. Budeme mít v Olomouci Rudolfův tunel. Pojďme je nestříhat! Odkážeme našim dětem něco vážně neobvyklého. Aleje mají i v Osoblaze, ale stromové tunely? Kdo to má? To se mi líbí!!!

Autor článkuJan Procházkaprochazka@olomouc.cz

Jan Procházka
Reklama

TITANKOV s.r.o.

Katalog firem » Řemeslníci » Povrchová úprava kovu, skla, porcelánu

Povrchová úprava kovů PVD nitridem titanu - zlatá
-koupelnové doplňky
-hudební nástroje
-kování na dveře a okna
-doplňky auto-moto

TITANKOV s.r.o.
Chválkovická 151/82
Olomouc

mob:608912941