Opravdu prazvláštní soutěž je 1.liga házené. Před dvěma lety zde hráli házenkáři Velké Bystřice a rozhodnutím házenkářské federace nakonec sestoupili z devátého místa. Letos olomoučtí házenkáři jako nováček obsadili předposlední jedenáctou příčku, která by podle reglementu měla znamenat sestup. Situace v oddílech házené je díky nedostatku financí velmi špatná, a tak je docela možné, že STM by za příznivých okolností mohla i v následujícím ročníku startovat v 1.lize. Na to však bude odpověď známa až v následujících měsících. Olomoučtí házenkáři měli velmi špatný start do soutěže a první vítězství získali až v posledním podzimním kole. Zato jarní část byla o něčem jiném. Tým vybojoval tři výhry a dvě remízy a se ziskem 11 bodů vybojoval 11.místo před Bohunicemi. Na desátý Dvůr Králové ztratili šest bodů. Zeptali jsme se trenéra mužstva pana Vladana Táborského na jeho hodnocení a vizi do budoucna.

Jak jste spokojen s umístěním a výkony v 1.lize?
Mám smíšené pocity. Spokojen být nemůžu. Před startem jsme věděli, že bude problém udržet se v soutěži. Začátek byl hrozně těžký. Bylo jasné, že v sestavě, která vyhrála druhou ligu se nemůžeme udržet. Navíc jsme byli oslabeni o Michala Kubáčka, který odešel z důvodu změny zaměstnání do Droždína. Bylo nutné mužstvo posílit. Získali jsme na hostování Kozlovského, kterého však trápily zdravotní problémy a ze začátku vůbec nemohl nastoupit. Jeho střelecká potence nám moc chyběla, protože on je na úrovni extraligy. V první polovině jsme získali pouhé tři body. Kluci si mysleli, že jako vítězové 2.ligy na tom budou mnohem lépe, ale rozdíl v těchto soutěžích je obrovský. Týmy většinou trénují třikrát týdně a jejich velkou devízou je mládež. Jejich dorostenecká družstva hrají v nejvyšší soutěži. U nás se naopak skladba týmu nezměnila již téměř deset let. Nemáme žádné okysličení mladou krví. Mužstvo visí na třech čtyřech hráčích, kteří hrají na nejdůležitějších postech a to je na tuto soutěž málo. Museli se změnit i naše tréninky, nejde to jenom tak s úsměvem. Zlom nastal až po zápase s Chodovem. Nelíbil se mi přístup hráčů, a tak proběhl asi hodinový rozhovor, kde jsem hráčům řekl, že buď to budeme dělat pořádně, nebo odejdu. Většina kluků na to přistoupila. Řekli jsme si, že to musíme odmakat. Horší je situace s mladými. Ti se musí od našich zkušených hodně učit, ale dnešní trend mládeže je opravdu jiný než makat na tréninku. Musím, ale ještě říci, že někteří studují nebo pracují na směny a to je další problém. V tom mají tradiční týmy 1.ligy výhodu, jelikož přechod z dorostenecké ligy je jednodušší. A to nám chybí. Zvláště když se k tomu ještě přidá slabší tréninková docházka. Z toho plynou i menší zkušenosti. Takový hráč, když je nasazen do utkání a udělá chybu, tak znervózní a hraje menší porci zápasů a to se nadále projeví v jeho další výkonnosti. Za těchto podmínek je opravdu přechod do mužů velmi těžký.

Vy jste si však pomohli i hráči na hostování z extraligové Litovle.
Velice nám pomohl Kozlovský, dále co se týká Smejkala, tak to je velmi talentovaný hráč a poctivý kluk, který má opravdu našlápnuto do nejvyšší soutěže. Má však některé špatné návyky, které je dost těžké odstranit, zvláště když je u nás pouze na hostování. Na tréninku potřebujeme, aby se hráči sehráli, ale je náročné věnovat se jim individuálně. Navíc v začátku soutěže měnil práci a dělal od rána do večera, to se projevilo na jeho výkonu. Ve druhé polovině soutěže nám již hodně pomohl a i to se projevilo na výsledcích. Začal se i více prosazovat v Litovli, kde zpočátku neměl tolik prostoru jako u nás, ale i v extralize se začal více prosazovat.. Další je Marek Šuba, kterého jsme vzali kvůli zkušenostem. Rovněž byl velkým přínosem týmu.

Jako nováček jste skončili předposlední což znamená sestup. Ovšem může nastat situace hrát v 1.lize i v příštím ročníku?
Naše účinkování v soutěži bych rozdělil na dvě období. Podzim byl psychicky velmi náročný jak pro mužstvo, tak pro mne. Prohráli jsme devět zápasů po sobě. To je potom složitý motivovat mužstvo. Pomohlo, že v závěru již pomohl Kozlovský, a hra začala viditelně zlepšovat. Následovala jarní část, do které jsme šli s tím, že se pokusíme zachránit. Bohužel nám to nevyšlo, jelikož nám v několika zápasech právě Kozlovský chyběl. Přesto se hra výrazně zlepšila. Byli jsme rovnocenní i soupeřům z čela tabulky, ale utkání, ač byla dobře rozehrána, jsme nedokázali dotáhnout do vítězného konce. Chtěli jsme uhrát co nejvíce bodů, ale stačilo to pouze na předposlední místo. Co bude dál, se dozvíme až časem. Bude záležet i na tom, kdo se do soutěže přihlásí. To však již my neovlivníme.

Pokud by nastala možnost hrát i v příštím ročníku 1.ligu, využili byste ji?
O tom jsme v klubu ještě nejednali, ale myslím si, že určitě bychom ji měli brát. Pokud bychom mohli tuto soutěž finančně zaštítit, určitě by se zde 1. liga měla hrát. Je to však o posilách, stabilizovat kádr a mít ho širší. Bohužel z dorostu nebude žádný přírůstek, ale budeme muset opět spolupracovat s okolními kluby. V úvahu přichází zejména extraligová Litovel.

Vy osobně končíte studium 1.trenérské třídy. Budete i potom pokračovat zde v Olomouci nebo máte již nějaké ambice do vyšší soutěže?
To je složitá otázka. Momentálně ještě nevím. Jelikož jsem začínající trenér, možná by pomohlo, pokud bych měl možnost dělat asistenta zkušenému trenérovi. Ale nejraději bych pokračoval v započaté práci a výchově dalších házenkářů zde v Olomouci.

My vám i olomoucké házené přejeme hodně štěstí do další činnosti.