Házenkářská interliga má za sebou pět kol. Hráčky DHK ZORA Olomouc mají pozitivní bilanci tří výher a dvou proher. Jedna výhra je velmi kladně hodnocená, a to ta poslední nad silným celkem Duslo Šala. Hanačky jsou aktuálně v tabulce na 6. místě. Ze střelkyň se daří Tereze Kubáčkové, která se prosazovala i proti Šale. V rozhovoru prozradila i to, jaké je mít za tatínka házenkářského trenéra. "Když jdu na zápas, tak mi říká, ať si formu nezapomenu v pokoji. A ať zkusím kličku Filipa Jíchy, aspoň jednou za zápas. V první půli ho mám za zády, on dost křičí, ale už jsem si zvykla," říká Tereza pobaveně.

Tereza Kubáčková pálí na branku pod přísným dozorem svého otce (vlevo za Lucií Severovou). Foto: Ondřej Hlaváček.

Terezo, jak se rodilo vítězství nad Šalou?
Bylo to hrozně náročné. Připravovali jsme se na zápas celý týden. Na mě se protočily tři obránkyně. Šala hraje podobné signály jako my, do jejich postavené obrany jsme se dostávali hlavně v závěru už těžko, ale naštěstí se nám to podařilo uhrát až do konce.

Hlavně na Kertészovou se v útoku asi těžko něco vymýšlí...
Ano, ale v tomto utkání mě hlídala jen chvíli, normálně na sebe hrajeme celé utkání. Ale asi byla zraněná, takže část střetnutí mě bránily další hráčky. Je pravda, že ona je na tom silově velmi dobře, většinou si obranu vracíme navzájem (smích).

Vy jste v závěru také zinkasovala při bloku nepříjemnou střelu. Bylo to jen naražené, nebo je to něco vážnějšího?
Mám potíže s loktem a s vazy. A dostal jsem to přesně tam. Náš masér mi to obstříknul kelenem a jelo se dál, naštěstí se mi to tou střelou nějak nezhoršilo.

Se Šalou jste hráli třikrát v přípravě a třikrát jste prohráli. Výhra přišla v pravý čas v interlize...
Ano, to je pravda. I loni to tak bylo a v interlize jsme pak doma taky vyhráli. Asi je necháme vystřílet v přípravě.

Závěr zápasu byl hodně dramatický. Šala měla dva útoky na srovnání, ale ubránili jste to. Jak jste viděla poslední dvě minuty utkání?
Byly to nervy. S Aničkou Gebre Selassie jsme si říkaly, že hlavně musíme přerušit Veselkovou a Kertészovou, že to budou chtít vzít na sebe. Ony do křídel nedohrávají, hrají to ze spojek, což se potvrdilo, nám se povedlo je uhlídat, což nám přineslo i dva body.

Nyní vás čeká reprezentační pauza. Vy jste mezi náhradnicemi. Budete tedy léčit loket nebo je šance, že byste na sraz vyrazila?
V kádru je, myslím, dost levaček, takže asi na sraz nepojedu. Trenér mi neříkal, že mám být připravená, takže spíš budu opravdu regenerovat a dávat loket dohromady.

V interlize to má Zora zatím dobře rozjeté. Týmy, které jste podle papírových předpokladů měly porazit, jste zdolali a Šala by mohla být nad plán. Cítíte to stejně?
Ano, určitě, je to přední slovenský tým. My na ně umíme hrát. Takové soupeře, jako je Šala nebo i Slavia, když budeme doma porážet, tak by nám play-off nemělo utéct.

V útoku jste dala šest branek, hrála jste téměř bez střídání, kromě krátké pauzy po té střele do lokte...
Trenér chce tým točit, ale když se daří, tak nás nechává na place. S Aničkou jsme sehrané, takže se nám spolu hraje dobře, což ví i trenér. Je pro mě určitě lepší hrát, než sedět na lavičce a jít na hřiště jen na pět minut.

A pokud jde o přínos týmu, čeho si více ceníte. Ubráněných akcí soupeře nebo branek?
Gól je nad plán, pomůžeme si tím. V obraně člověk musí hrát sám za sebe, musí si to prostě splnit, protože pak už je tam jen brankářka, která sice může střele zabránit, ale je lepší, když obranářky střelbu nepřipustí. Gól v útoku už je taková třešnička, samozřejmě moc příjemná.

Radost Zory z výhry nad Šalou. Foto: Ondřej Hlaváček

Před sezónou odešla z týmu reprezentantka a kapitánka Kristýna Salčáková. Jak těžké bylo nahradit ji na hřišti i v kabině?
Myslím si, že takového lídra nyní nemáme. Saly nás neustále hecovala, i když se nedařilo, motivovala nás v obraně i na různých mimosportovních akcích. Kapitánku máme novou, musíme i ostatní víc přispět. Saly chybí, snažíme se hrát kolektivně.

Zajímavá situace je v tom, že nový asistent Vladan Táborský trénoval vašeho bratra loni v STM Olomouc a nyní trénuje vás, tak co na to říkáte?
No, zajímavých situací je ještě více, protože náš táta trénuje pro změnu Honzu Bělku (smích). Ono je toho více, prolíná se to. Vladan je oživením, má nové poznatky od chlapů. Má jiný pohled než Fabi (Lucie Fabíková, pozn. red). A je to určitě ke prospěchu.

A táta vás někdy pochválí po zápase?
Občas. Když jdu na zápas, tak mi říká, ať si formu nezapomenu v pokoji a vezmu si ji na zápas. A ať zkusím kličku Filipa Jíchy, aspoň jednou za zápas. V první půli ho mám za zády, on dost křičí, ale už jsem si zvykla (smích).