Letošní rok bude pro svatoondřejský kostelní areál v Olomouci-Slavoníně mimořádně významný a nepochybně se stane letopočtem navždy připomínaným, a to především proto, že se stane rokem vzniku moderní Křížové cesty, jejíž realizace se ujali nizozemští výtvarní umělci Rob van Dolron a Wim Barends.

Slavonínský kostelní areál je vymezen obvodní zdí s šestnácti kapličkami na nepravidelném elipsovitém půdorysu, kde se až do padesátých let Křížová cesta nacházela. Představa o jejím původním charakteru a umělecké kvalitě je mlhavá, spíše však neznámá. Pamětníků není, dokumentace nebyla pořízena. Obvodní zeď se tak mohla stát výzvou. Podivuhodné je, že neoslovila umělce domácí, ale katolicky orientované malíře nizozemské, jejichž celá jména zní Johannes Arie Robert van Dolron a Willem Gustaaf Herman Barends. První loni oslavil šedesátku, druhý k ní směřuje (nar. 1950). Umělecké předpoklady prohloubili studiem na Akademii výtvarných umění v Haagu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století.

Projekt spočívající ve vytvoření kompletní Křížové cesty právě probíhá a z hlediska uměleckého v těchto dnech právě vrcholí. Jeho počátky byly vyplněny skicami a přípravnými studiemi, jimiž si umělci ověřovali nosnost svého záměru a hledali výtvarnou polohu, jež by odpovídala specifice kostelního areálu i mentalitě zdejší religiozity. Ohlas nizozemské umělce mile překvapil a potěšil. Slavonínský kostel sv. Ondřeje je v srpnových dnech jakousi malou poutní lokalitou, kde nad pouhými zvědavci dominují duchovně orientovaní laikové a přátelé výtvarného umění.
V první fázi vytvořené kresby citlivě zviditelnily oprávněnost uvažované koncepce a umožnily případnou korekci. Těch nebylo nutné provádět mnoho. Citlivý vnímatel ocení, že sled zastavení umožňuje střídání "scén" s dominující dvojicí postav jako určujícím leitmotivem a "výjevů", v nichž figuruje kontrast spasitele a anonymní masy. Není bez zajímavosti sledovat i proměny, jimž prochází na jednotlivých zastaveních jejich scéna (rozdílnost vedut a charakteristika přírodní scenérie) i nenápadnou obsahovou gradaci, která postupně vede ke katarzi, jež z oběti, jak je osud Kristův vnímán, pro lidstvo vyrůstá.
Oba nizozemští umělci jsou předmětem citlivého zájmu a velmi je to těší. I když ukončení jejich projektu je ještě hudbou tři týdny vzdálenou, věří, že jejich dílo přispěje k obohacení města i olomoucké arcidiecéze, a děkují všem, kteří naplnění projektu napomáhají svým zájmem i prostředky.

Při naší návštěvě se oba Nizozemci projevili jako osobnosti velmi přátelské, otevřené. Dovedou komunikovat i přes jazykové bariéry, jsou vstřícní a ochotně demonstrují onu nezvyklou formu spolupráce, jež spočívá ve zcela spontánním spoluatorství bez předem stanoveného omezení nebo vytyčení tvůrčích sfér. Každý obraz cyklu byl dopředu vytvořen jako kresba, poté následovalo vytvoření studie, která následně byla barevně finalizována. Závěrečný proces je tak trochu podobný pásové tvorbě. Fází pro zaschnutí využívají k práci na dalším zastaveni. Během tří dnů vytvoří Rob van Dolron a Wim Barends dvě zastavení Kalvárie.
Návštěvník odchází ze Slavonína s pocitem, že viděl neopakovatelnou souhru při tvorbě unikátního projektu a je mu dobře. Cestu do Slavonína všem doporučuji.