Hostinec U Havlů v Dolanech je klasikou mezi klasikami. Ideální místo, kam zajít na oběd, když máte chuť na svíčkovou, vrabce, karbanátek nebo na skvělý guláš. Častá zastávka všech, kteří míří do Jeseníků. A na druhou stranu podnik, kterému jedna rodina zasvětila život. Vlastně už dvě generace jedné rodiny. Hostinec, jenž Havlovi vybudovali takřka z ruiny, si lidé velmi rychle oblíbili. I když jsou občas majitelé unavení, za nic na světě by neměnili. Svůj podnik milují, a to už pětadvacet let...

"Někdy je to dřina, ale neměnili bychom..."

"Hostinec zakládali rodiče. Nám bylo v době, kdy se celý objekt kupoval, asi dvacet let. Ale u začátků jsme také byli. Mít hostinec byl nápad maminky, i když otec to trochu popírá. Ale bylo to vzájemné. Tatínek uměl vařit, měl zkušenosti v oboru, takže v tom byl zběhlý. Maminka zas uměla zařídit vše kolem podnikání. My ani jeden nejsme vyučeni v oboru," říká na úvod Jana Jarošová. Po rok trvající rekonstrukci, kdy se předělal nejen celý objekt, ale vybudovalo se i nezbytné parkoviště, se konečně otevřelo. "Zpočátku jsme dělali úplně všechno sami, protože jsme neměli peníze na to, abychom si mohli dovolit zaměstnance, splácely se totiž velké dluhy. A tehdy jsme byli v okolí první, kdo se věnoval pohostinství, měli jsme stále plno. Byla to pořádná dřina," pokračuje paní Jarošová. Velkou zajímavostí je, že hostinec byl už od počátku nekuřácký - a to na popud pana Havla, Janina tatínka. "Můj otec prohlásil, že se v restauraci nebude nikdy kouřit. Ani jeho známí tomu nevěřili. Mysleli si, že takový hostinec hned zkrachuje. A táta kouřil v té době tak krabičku denně. Jenže chtěl, aby byla hospoda čistá, aby se tu lidé v klidu najedli. Všichni si z něho dělali srandu, i my, a podívejte, jak předběhl dobu. A právě náš hostinec je důkazem toho, že to jde, dodnes jsme nekuřácká hospoda," směje se majitelka.

Dvakrát tu obědval i Václav Havel. Poprvé to bylo ještě v době, kdy byl v prezidentském úřadu. Jednalo se o předem nahlášenou oficiální návštěvu. "Prvně přijelo asi sedm lidí, ti se najedli, pak za námi přišli do výčepu s tím, že by chtěli objednat salonek pro skupinu asi dvaceti lidí, pro prezidenta republiky. No my jim nevěřili, mysleli jsme, že je to skrytá kamera," vzpomíná se smíchem Jana Jarošová. Týden před tím, než prezident přijel, dorazila do hostince i hygiena, aby zkontrolovala, jestli je vše v pořádku. "Když pak konečně dojeli, pan prezident za doprovodu ochranky zamířil do salonku, který byl pro jeho návštěvu vyhrazen. On tehdy chtěl jít mezi ostatní hosty do hostince, jenže bylo obsazeno. Choval se velmi mile. Podruhé, když mířil do lázní Karlova Studánka s manželkou Dagmar v roce 2000, tak už prý při odjezdu z Prahy řidiči řekl, že obědvat se bude u nás. Spousta lidí si myslí, že se jmenujeme právě podle toho, že tu pan prezident Havel obědval, ale tak to není. Rodiče manželky, kteří to tu zakládali, byli přece také Havlovi," směje se majitel Jan Jaroš. Několikrát je navštívil také mim Čejka, bývalí mistři Evropy v kulturistice, probíhaly tu travesti show, vařila a vystupovala zde Eva Pilarová. Vzpomínat je rozhodně za těch pětadvacet let na co...

Časem se hostinec zaběhl, dluhy se zčásti poplatily, a Havlovi měli peníze na to, aby si najali kuchaře i obsluhu. "Otec sice dělal vše sám a dobře, ale ono to nejde do nekonečna. Navíc i my s manželem jsme chtěli rodičům odlehčit, tak jsme jim pomáhali, jak jen to šlo. Postupně jsme hostinec převzali. Bylo to v době, kdy už byla maminka hodně nemocná..." pokračovala paní Jarošová. Postupně přibyl i salonek, z malého se tak díky velkorysé dostavbě stal prostorný, kde se dají pořádat nejen oslavy, narozeniny, komornější svatby, ale přes týden i různá školení. Hostinec také disponuje ubytováním. Ve čtyřech pokojích najdete celkem deset lůžek, což ocení především účastníci oslav.

"Vždy říkám, že jsme koncept klasického motorestu. Nejsme restaurace, pohostinství, ale klasický motorest. Je to dáno také tím, že jsme u silnice, máme vlastní parkoviště, lidé se tu stavují cestou do Jeseníků," popsal Jan Jaroš a poukázal na velmi hustý provoz. Kolony tu podle něj byly už dříve, ale nyní vnímají, že se na silnice vydává stále více a více lidí. O zákazníky tedy nouzi nemají (a to je dobře). Velmi rádi k nim chodí i místní, zejména na guláš, na karbanátky a na svíčkovou. "Z devadesáti devíti procent nás živí obědy, hotová jídla. Je to klasika – guláš, svíčková, vrabec, karbanátky s bramborovým salátem. To je velmi zajímavé, ty už lidi táhnou tolik let..." směje se jeho žena. A oblíbené jsou také zvěřinové hody – ty budou od 11. listopadu, a také domácí zabíjačka, kterou v hostinci U Havlů rovněž pořádají.

"Všechno si připravujeme tady, děláme jídla čerstvá, nepoužíváme polotovary. Jsme velmi rádi, že se k nám lidé vracejí. Víte, někdy je to dřina, jsme unavení, vyčerpaní, ale jinou práci bychom dělat nechtěli. Snad bude vše pokračovat v dobrém," shodují se manželé Jarošovi.

Přejeme minimálně dalších pětadvacet let!