Podvod, prasárna, zrada... I takhle silná slova se v posledních dnech používají k pojmenování nové duhové koalice, která podle všeho bude městu vládnout další čtyři roky. Je pochopitelné, že nejčastěji tato slova proudí od členů a příznivců "poraženého vítěze". Jenže to má háček, který pramení ze samotného principu zastupitelské demokracie. Skutečným vítězem není ten, kdo získá největší počet křesel. Vítězem je ten, kdo je schopen sestavit fungující vládu. Ten, kdo dokáže ve společném zájmu ustoupit, dělat vstřícná gesta a kompromisy, nechová se jako buldozér. S Babišovým protestním hnutím v Olomouci nikdo vládnout nechce právě proto, že tyto schopnosti jsou zdejším Babišovcům zřejmě cizí. Z jejich dosavadního přístupu je totiž evidentní, že prvořadým zájmem ANO je ovládnout všechno, co se ovládnout dá.

Jako bych už četl ty komentáře. "Zakrývají se ideou, ale ve skutečnosti jim jde o koryta." Možná. Moc láká vzdělance i prosťáčky, ale někdo ji v rukou mít musí. V nově vzniklé koalici bude moc rozdělená. Nikdo v ní nebude mít většinu, a proto bude nad mocí existovat kontrola. Pod kontrolou si nikdo, řečeno lidově, "nedovolí nahrabat tolik", jako by to mohl dělat v případě, kdyby ona kontrola neexistovala, což by nastalo v případě většinové vlády ANO. Historických paralel se nabízí celá řada, od francouzské revoluce, přes ruské bolševiky, italské fašisty, německé nacisty až k tuzemským normalizačním soudruhům. Moc bez kontroly se vždycky zvrtla, byť mohla stát na počátku skutečně ušlechtilá idea, že lidem prostě zlepšíme životy. Nakonec to vždycky dopadlo tak, že nejlépe (a prakticky beztrestně) si žili ti, kteří drželi v rukou otěže. Idea potom nakonec sloužila jen k vymáhání jakéhosi zvráceného impotentního práva. Z každé takové katastrofy se pak dotčené národy vzpamatovávaly dlouhá desetiletí a následky některých neseme dodnes.
Chtěl bych věřit tomu, že většina členů hnutí ANO je skutečně nějakým ideálům věrná, že jim opravdu jde o to, aby lidem bylo líp. A že prozřou a otevřou oči, protože pod současnou hlavičkou a současným způsobem, pomáhají v řízené cestě celé naší země do obrovské katastrofy. Soustředit moc do jedněch rukou je prostě nebezpečné, byť by ty ruce byly sebečistější. Nikdy a nikde to nevedlo k ničemu dobrému.
V Olomouci se zatím tuhle partu podařilo zastavit. Sociální demokraté, kteří byli ochotní Babišovým lidem pootevřít vrátka, se zděsili, když zjistili, že by je to odsoudilo do rolí loutek. I kdyby potom zbylé tři strany vedla k rychlé dohodě jen ona bájná přízemní "touha po korytu", (případně u něj zůstat), pořád je to lepší řešení než mít v těchto časech ve městě absolutistickou vládu.
Dejme si čtyři roky pohov, jak vypadá takový Babištown budeme moci sledovat na mnoha místech v zemi. Jeden takový nám vzniká hned za rohem. V Přerově nejspíš ANO ovládne radnici, Babiš je tam přitom i zřejmě největším zaměstnavatelem. Za čtyři roky můžeme bilancovat, jestli je v Přerově líp. Obávám se však, že bude pak trvat mnohem déle, než se město vrátí do stavu, kdy v něm bude znovu aspoň dobře. Zaplaťpánbůh za "Olomouckou zradu".