Setkali jste se tedy spíše s odporem okolí?

Odpůrce jsme samozřejmě měli a máme. Ale to všechno pramení z toho, že lidé neví, o co se jedná, a bojí se toho. Často nás právě s tou kafilérií srovnávali. Takže ta vlna odporu pramenila z neznalosti, lidé se odvolávali, psali petice, a hlavně kvůli tomu ten proces otevření trval čtyři roky.

Jednalo se o lidi žijící v blízkosti krematoria?

Zejména. Sídlíme ve více méně průmyslové zóně, která sousedí s obytnou zónou. Od nejbližších obydlí jsme však vzdáleni sto padesát metrů. Máme samozřejmě zpracované rozptylové studie. Lidé tedy ani nepoznají, že tam něco takového je. Lidem samozřejmě ukáže čas, že vedle nás mohou fungovat naprosto bez problémů.

Proč s tím nesouhlasili?

Třeba kvůli znehodnocení pozemků, báli se, že když se někdo dozví, že tam je krematorium pro zvířata, tak se pozemky stanou neprodejnými. Těch důvodů bylo spousta, pokaždé to bylo něco jiného. Také měli strach, že budeme spalovat velká zvířata, že je tam budeme čtvrtit, půlit, že budeme skladiště mrtvol. Dozorové orgány státní správy nám však nic takového ani nedovolí.

Je nějaký rozdíl mezi kafilérií a krematoriem?

Je tam obrovský rozdíl. Kafilérie vlastně funguje jako sběrna živočišného odpadu, kde se sveze veškerý biologický a živočišný materiál, to znamená uhynulá hospodářská zvířata, zbytky z prodejen, všechno se potom nasype do jedné velké násypky, kde se to dohromady pomele, rozdrtí na kostky o velikosti pět krát pět centimetrů. Vše se potom převaří, vyloučí se z toho tuk, který se průmyslově využije, a moučka se spaluje v cementárně.

To pro lidi, kteří zvíře vnímají jako člena rodiny, musí být šokující…

To ano, ale faktem je, že spousta lidí si myslela, že když zvíře po jeho smrti nechají u veterináře, tak že s ním bude naloženo nějak pietněji. Byli v šoku, když jsem jim řekl, že i když ho nechají u veterináře, tak stejně skončí v kafilérii. A právě kremace, kterou nabízíme my, je individuální a důstojná. Člověk má možnost vidět, že do pece dáváme pouze to jeho zvířátko a že kremační pec není naplněna něčím jiným.

Jak budete lákat zákazníky?

V komunitě chovatelů zvířat se to rozkřiklo velmi rychle. I poptávka je velká, zejména proto, že vztah člověk - zvíře se změnil. Kdysi to bylo tak, že lidé měli psy hlavně na to, aby bylo kam dávat zbytky od oběda, dnes je pes brán jako společník. Starším lidem často nahrazuje někoho blízkého, a proto se k nim tak i přistupuje. Reklamu samozřejmě plánujeme, také oslovení veterinářů, spolků, které se zabývají chovem zvířat, sociální sítě, internet.

Na kolik korun vyjde zpopelnění zvířete?

My začínáme na částce tisíc pět set a odvíjí se to dále podle váhy zvířete, končíme někde na šesti tisících sedmi set.

Kolik stupňů je v peci při kremaci?

V peci je kolem šesti set padesáti stupňů v první komoře a v té druhé komoře, která přepaluje zplodiny, musí být každou vteřinu minimálně osm set padesát stupňů.

Jaké zvířata u vás můžou lidé nechat zpopelnit?

Veškerá zvířata ze zájmového chovu. To znamená vše, co je běžně chované a není určeno ke spotřebě. Takže to může být had, morče, králík, kočka, pes.  

Jaké jsou podmínky pro to, aby mohl člověk nechat zvíře zpopelnit?

Majitel u nás podepíše čestné prohlášení, že zvíře v posledním týdnu nenapadlo a nezranilo člověka a že očkování probíhalo podle veterinárního zákona ve stanovených lhůtách a periodách, optimálně když si s sebou vezme očkovací průkaz. Pokud třeba nechal zvíře uspat u veterináře, tak máme ke stažení na webových stránkách prohlášení veterináře, kde objasní, proč zvíře zemřelo, a dá potvrzení o tom, že bylo očkováno proti vzteklině. Takové omezení máme, co se týká psů. U koček a ostatních zvířat očkování povinná nejsou.

A u těch ostatních platí nějaká omezení?

Více méně je to o tom, abychom my to zvíře zhlédli a prohlédli, jestli nemá znaky toho, že mohlo být nakaženo nějakou nemocí, což bychom museli okamžitě ohlásit Krajské veterinární správě. Jinak to samozřejmě nesmí být zvířata, z jejichž vzhledu je patrné týrání. Veškeré tyto věci jsme povinni ohlásit.

Jaké další služby budete kromě zpopelnění nabízet?

K té základní službě, kterou nabízíme, patří kartonový box, ve kterém bude tělíčko uloženo pro manipulaci, a také klient dostane plastovou urnu na odnos popela. Samozřejmě si může rovnou u nás na provozovně vybrat urnu ozdobnou. Dále máme nasmlouváno s kolegy z České Lípy, že je možné nechat zatavit popel do skla, což vypadá moc hezky. Také nabízíme biourny. Mezi nimi třeba urna, která je kompletně rozložitelná ve vodě, to znamená, že pokud někdo měl pejska, který si rád hrával u řeky, tak ta urna se dá poslat po vodě a po chvíli se rozloží. Nebo máme v nabídce i biournu, do které si člověk vybere semeno nebo sazeničku stromu, a díky speciálním vrstvám vlastně potom z popela vyroste strom. Je tam na výběr asi padesát druhů dřevin, takže si vybere každý. Urny potom máme keramické, měděné, ten výběr je opravdu široký. V budoucnu chceme nabízet i převoz zvířat, od veterinární správy povolení máme.

Máte už klienty?

Máme, už se objednali. Jsou to více méně lidé, kteří mají pro svá zvířata naplánovanou eutanazii. Momentálně vím o třech, kteří takhle plánují.

Jak bude probíhat "obřad"?

Optimální je předem zavolat a domluvit se dopředu, aby lidé věděli, co můžou očekávat. Poté přijedou k nám, provedeme administrativu, zvířeti přidělíme identifikační známku z teplotně odolného nerezu, která s ním bude po celou dobu. Zvíře zvážíme, od toho se samozřejmě bude odvíjet cena. Pokud se člověk chce se zvířetem rozloučit, tak samozřejmě může, máme na to speciální místnost, kde mu bude poskytnuto soukromí. Z rozlučkové místnosti se poté již jede přímo do kremační pece. Nakonec se popel vsype do urny, kterou si klient odveze. Ten proces je možné sledovat, máme tam živý přenos z prostoru kremační pece i z rozlučkové místnosti, aby lidé měli jistotu, že do prázdné pece převážíme tělíčko pouze toho jejich zvířete. Člověk také vidí, že se s ním nijak nemanipuluje. Samozřejmě celý provoz je udělán tak, aby byla zachovaná nejvyšší možná hygiena, aby nedocházelo k úbytkům kremačního popela a podobně.