Olomoucká literární tvorba byla v těchto dnech obohacena o básnickou sbírku Jiřího Stádníka Trs života. Vyšla bez veřejného uvedení, bez autorského podepisován, dokonce bez recenzního ohlasu. Ticho kolem nakladatelského počinu koresponduje s autorovým založením.

Poprvé se k publikování svých básní Jiří Stádník odhodlal v roce 1999, když v nakladatelství Gloria v Rosicích u Brna vydal svou prvotinu Jabloňové kvítí. To mu bylo 68 let. Ke skutečným básnickým žním dochází u Jiřího Stádníka až v druhé polovině prvního desetiletí třetího milénia. V roce 2006 vydal sbírku Po dešti čisto s ilustracemi Anna Grmelové, o rok později sbírku Kraj nevyvolený s výtvarným doprovodem Jana Hally. Do novinky Trs života, vložil prozměnu působivé grafiky Vojtěcha Cinybulka. Všechny sbírky vydal jako drobné nevázané bibliofilie s několika desítkami drobných lyrických a reflexivních básní, svědčících o výjimečné schopnosti vnímat svět, uvědomovat si cenu života a vypovídat o jejich proměnnosti. Stadníkova tvorba svědčí o postupně se rozvíjející a gradující schopnosti básníka registrovat i všednost jako nabídnutý dar a docenit ho. Vydaná poezie naznačuje paralely mezi člověkem a přírodou, a to nikoli jen ve vazbách smyslově zjevných, ale i psychologických.
Traviny vyschlé/ jak stará srdce/ toporně vzpřímené/ mrtvé rákosí/ stařecky šeptá/ dej Bože trochu rosy/ na polámané jazyky.
Umělecké obrazy niterného rozměru korunují Stadníkův Trs života zcela nečekaně verši z oddílu Virtuální láska:
Nebolíš/ protože nejsi/ byla jsi a budeš/ jak krásný obrázek/ lístek vytržený/ z památníku
Zavřela vesnická vrátka/ zahnala psa kohouta/ Aby zapomněla/ odešla do jiných krajů/ kam nemohu
Chodila po tomto chodníku/ po této autobusové ulici/ touto travou se brouzdala/ ani dobrý pes nenajde/ ztracenou stopu

Současná informatika je závislá na tom, co je do jejího systému vloženo. Bude-li někdo hledat Jiřího Stadníka, najde v katalozích knihoven jeho díla jen sporadicky. Výjimku tvoří snad jen knihovny s povinnými výtisky. Ale nikde se nedozví, že autor používá v literární tvorbě pseudonymu, že jeho občanské jméno je Jiří Koplík, že je profesí knihovník, ale také bibliograf a básník, působící dnes v Arcidiecézní knihovně v Olomouci, že se narodil 30. září 1931 v Říkovicích, okres Přerov, vystudoval historii a filosofii, později bohemistiku, působil jako učitel v Kojetíně a Němčicích na Moravě (do roku 1959), následně v jako archivář v Zábřehu, v roli knihovníka ve VKOL a profesní kariéru ukončil v Krajském pedagogickém ústavu v Olomouci.