Judo klub Olomouc se může pyšnit závodníkem, který letos vybojoval titul na republikovém mistrovství. Mladý závodník David Klammert porazil na MČR olympionika Jaromíra Ježka a získal zlato. Talentovaný závodník přešel letos do mužské kategorie a do tréninkového reprezentačního centra do Prahy, kde trénuje třeba s Lukášem Krpálkem, který je jeho velkým vzorem. Stejně jako on by jednou rád dovezl velkou medaili z MS či ME. A velkým cílem jsou OH v Tokiu.

Do širšího sportovního povědomí jste se vepsal nedávným vítězstvím na MČR nad olympionikem Jaromírem Ježkem a ziskem titulu mistra ČR. Jak moc si ho ceníte?
Hodně, Jaromír je o hodně zkušenější závodník než já, dvojnásobný účastník olympijských her. Judisticky je lepší, ale měl jsem zrovna štěstí, protože jsem byl v lepší formě, zatím co on byl po zranění. Toho jsme využil a věřím, že si z toho vezmu co nejvíce a jednou budu na olympiádě startovat stejně jako on.

A jak byste popsal ten vítězný zápas nad Ježkem?
Jaromír trošku odešel kondičně. První čtyři minuty si mě zkušeně vodil, k ničemu mě nepustil. Ale v poslední minutě jsem cítil, že odchází kondičně, zkusil jsem něco a podařilo se mi zvítězit.

Nyní máte za sebou další turnaje v juniorech na ME a MS. Jak se vám vedlo?
Nejdříve jsem byl na ME juniorů v Černé Hoře, kde jsem byl pátý, díky tomu jsem se nominoval na MS do USA do Miami, kde jsem byl devátý. Měl jsem turnaj rozjetý dobře, ale nevyšel mi zápas se Španělem, se kterým jsem prohrál i na Evropě. Pak jsem startoval na ME do 23 let v Polsku, ale měl jsem před tím virózu. Zkusili jsme to, ale nevyšlo to.

Jaké to bylo zazávodit si v USA?
Bylo to parádní, taková odměna za celý rok. Sám bych se tam asi nedostal, skloubil jsem to s judem, škoda jen, že to nevyšlo na medaili. Měl jsem na to bojovat ve finálovém bloku, ale udělal jsem jednu velkou chybu, které jsem si vědom a musím se jí vyvarovat.

Jaké jsou vaše silné stránky a na čem chcete ještě zapracovat?
Potřeboval bych ještě nabrat sílu, protože Rusové a Gruzínci jsou hodně napřed, takže je třeba se jim vyrovnat. A na technice je taky určitě pořád co vylepšovat.

Jak jste se vůbec dostal k judu?
V sedmi letech mě tatínek přivedl do juda. Já jsem byl docela hyperaktivní dítě, takže bylo jasné, že nějaký sport budu muset dělat. Ale nechtěl jsem hrát fotbal jako všichni, to mě nelákalo. Dal jsem se na judo a vůbec nelituji.

Co máte rád na judu?
Judo je trochu i životní styl. Trenéři nás učí etiku tohoto sportu. Není to jen o závodech, ale i o přístupu k životu, ke vzdělání. Pokud máme špatné známky, tak dostaneme třeba i v tréninku něco navíc, nebo máme trénink i třeba zakázaný, dokud si to ve škole neopravíme. A pokud je někdo z nás třeba občas na hrušce, jak se říká, vždy jsou tam starší, zkušenější judisté, kteří ho postaví do latě. Judo je malý sport, každý se zná s každým po celé republice, což je taky fajn.

Jak hodnotíte práci Judo Klubu Olomouc?
Myslím si, že je výborná. Je zde skvělý trenér pan Štěpán, který stahuje talenty z celé Moravy, takže jsme takové judistické centrum na Moravě. Trénují tady lidi z Ostravy či ze Zlína. Pro mládež jsme jedním z nejlepších oddílů, v juniorech nejlepší. Ale váhově je jen do 73 kg, pak už musí judisté do dospělých kategorií do Prahy, pokud chtějí úplně na vrchol.

Zmiňoval jste, že je judo malý sport. Není vám někdo líto, že nezažíváte popularitu jako třeba fotbalisté nebo hokejisté, když určitě makáte stejně jako oni?
Asi ano, určitě by judo mohlo být populárnější. Díky Lukáši Krpálkovi šlo u nás judo nahoru, bohužel to tak je, fotbal i hokej jsou na vrcholu zájmu. V Japonsku, Francii či Rusku je judo hodně populární. Doufám, že judo u nás půjde dál nahoru, že se my další judisté přidáme k Lukáši Krpálkovi, který náš sport hodně zpopularizoval.

A co říci k nejlepšímu českému judistovi Lukáši Krpálkovi?
Je to hříčka přírody. Má obrovský fyzický fond, je mu 23 let a dokázal toho už spoustu. Každý judista by chtěl být jako on. Je pro nás mladé velkým vzorem. Já jsem nyní přestoupil do Prahy, kde jsem v reprezentačním tréninkovém centru. Mám možnost s ním trénovat. Je to pro mě velký přínos a škola.

A v čem vám nejvíce může pomoct třeba takový trénink s Krpálkem?
No, že mi dá pořádně do držky (smích). Dá vás zpátky na zem a tím judista roste, když vidí, jak s vámi zamete. Vidíte, jak zvládá techniky, jakou má sílu, takže když s ním udržím třeba polovinu tréninku bojovat vyrovnaně, tak je to pro mě velký úspěch. Navíc je o váhovou kategorii výš, takže to s ním opravdu není žádná sranda.

Jak je to nyní s vaším klubovým příslušenstvím?
Pořád jsem závodník Olomouce, ale jakmile junior přejde do mužů a je v reprezentaci, tak přechází do Prahy, kde se soustředí a trénují spolu všichni reprezentanti. Takže závodím i za USK Praha. Všichni muži v nároďáku trénují spolu v Praze. Mám nějakou smlouvu, se kterou se dá vyžít, do toho studuji na FTK UP Olomouc. Doufám, že judo budu zvládat se školou, zatím jsem v prvním ročníku.

Jaké máte nejbližší sportovní cíle a co ty vzdálenější?
Nyní jsem přestoupil mezi muže, což je velký skok. Tak rok, dva se s tím budu prát, věřím, že to zvládnu. Hlavní cíl je olympiáda, to je sen každého sportovce. Snad se mi také podaří si na ní zazávodit. Do Rio de Janeira to asi nestihnu, takže se cílím spíše na Tokio v roce 2020. Protože už na Brazílii běží kvalifikace a do ní asi nestihnu naskočit. Ale do Japonska bych se rád probojoval. Před touto olympiádou bych se rád udržel v mužském nároďáku a účastnil se ME a MS mužů, které se koná každý rok a rád bych se i zde prosadil a dovezl třeba medaili. Budu ještě bojovat i na ME do 23 let, kde bych rád taky uspěl.