Když se zhasne, představení Michaely Doleželové a Romana Vencla v podání Moravského divadla, se minulý týden hrálo v Bulharsku. Na mezinárodním festivalu ve městě Slivnitsa olomoučtí herci zabodovali. Odnesli si cenu pro nejlepší soubor. Samotná cesta ale byla velmi dobrodružná.

Když se zhasne. Foto: archiv

Přestože hra Když se zhasne je v Olomouci i mnoha jiných místech velice úspěšná, pozvánka na mezinárodní evropský divadelní festival do Bulharska přesto aktéry zaskočila. “Volal mi Nikolaj Penev (režisér Sluhy dvou pánů a U pokladny stál, pozn. redakce) a zeptal se mě, jestli bychom si nechtěli zahrát Zhasne na mezinárodním festivalu v Bulharsku. Neváhal jsem ani půl vteřiny a řekl, že ano. To jsem ale ještě nevěděl, jaký adrenalinový výlet jsem nám všem připravil,” popsal počátek anabáze Roman Vencl. Když se zhasne se totiž v bulharské Silvnitsi hrálo ve středu 7. října, avšak ještě den předem hráli všichni zúčastnění Drobečky z perníku v Olomouci. Čekal je tedy bleskový přesun o délce 1200 kilometrů do městečka Slivnitse nedaleko Sofie, kde se týdenní festival s názvem European festival of the travelling theatre koná. Mezi pozvanými soubory byly, kromě toho olomouckého, také Národní divadla z Makedonie, Moldavska, Srbska a pak samozřejmě domácí zástupci v podobě Satirického divadla ze Sofie a Městského divadla z Plovdivu. “Celý náš pobyt byl velmi hektický. Ostatně v Bulharsku jsme strávili sotva čtyřiadvacet hodin, protože jsme přijeli, odehráli představení a druhý den ráno jeli zpátky do Čech. Ale veškerá organizace festivalu byla brilantní! Bulhaři divadlo milují, což bylo zřejmé na každém kroku. Ubytováni jsme byli v nádherné vládní vile, která patří premiérovi vlády a nachází se jen kousek od Slivnitse,” vyzdvihla herečka Vendula Fialová. Ještě před samotným představením čekalo herce oficiální přivítání hejtmanem Slivnitse Vaskem Stoilkovem, který se při této příležitosti rozhodl udělit Romanu Venclovi a Michaele Doleželové pečetní znak města, což je pozlacená plaketa, jejíž udílení musí schválit prezident republiky. “Možná to zní neuvěřitelně, ale naše jména nejsou v Bulharsku úplně neznámá. Vloni jsme se s Míšou účastnili významného festivalu literátů a dramatiků v Burgasu, a také jsme zde vedli několik hereckých workshopů. Navíc se připravuje i uvedení Když se zhasne v divadle v Sofii. Předání pečetního znaku tak vnímáme jako poděkování za spolupráci a moc si ho vážíme,” uvedl Vencl.

Autoři hry dostali od hejtmana města Slivnitse pečetní znak. Foto: archiv Romana Vencla

Samotné představení sledoval vyprodaný kulturní dům ve Slivnitsi a ani to nebylo jen tak. Musel se totiž vyřešit překlad do bulharštiny, o který se nakonec postaral Nikolaj Penev, který celé představení tlumočil živě do mikrofonu a to větu po větě. “Hra má za normálních okolností 85 minut a hraje se bez pauzy. Tentokrát jsme ale přestávku udělat museli, protože tlumočení hru natáhlo na těžko uvěřitelných 165 minut,” dodal Lipina. Pro herce tak bylo představení mimořádně náročné, protože museli čekat na překlad, ale zároveň nepolevovat a neustále hrát situace, ve kterých se postavy nacházely. “Diváci byli neuvěřitelní! Chvílemi reagovali dokonce bouřlivěji, než jsme zvyklí od nás a všechno završil několika minutový potlesk ve stoje. Myslím, že to byl mimořádný zážitek pro všechny – pro ně i pro nás,”  doplnila Doleželová. Pomyslnou třešničkou na dortu byl fakt, že při slavnostním zakončení festivalu, které se uskutečnilo v neděli 11. října, byl český soubor za svůj výkon oceněn Cenou města Slivnitse a společně s Městským divadlem Plovdiv, které si odneslo cenu diváků, se tak stal nejúspěšnějším souborem celého festivalu.