Velmi zdařilý koncert v rámci Podzimního festivalu duchovní hudby se odehrál v neděli 2. října. Bylo to provedení dvou kontrastních skladeb. První jako utrpení, byť protkané nejhlubší mateřskou láskou, nad zemřelým synem v Boccheriniho Stabat Mater a druhé jako jásavá Missa Sancta C. M. von Webera. Prostor kostela sv. Mořice nabídl skvělé akustické možnosti pro komorní obsazení první skladby a velké sborově orchestrální díla druhého.

Sólistkou Stabat Mater byla vždy noblesní Eva Dřízgová a vždy s naprosto perfektním přednesem a k textu citlivým přístupem. Během celého vystoupení Evy Dřízgové za doprovodu komorního smyčcového obsazení Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín jsem si uvědomila, že zpěvačka dokáže svým projevem naprosto vtáhnout, až pohltit do podstaty děje skladby, do děje utrpení i lásky. Zvuk komorního orchestru se nesl též ve velmi citlivém duchu, v úžasné lehkosti a samozřejmé jednotě, krásně vyhranými ozdobami. Některé části byly i s dusítky a nechaly tak dokonale vyznít sopranistku v jemnějším dynamickém odstínu. To se odehrálo například v části Eja Mater, fons amoris, která byla uvozena předehrou prvních houslí, violy, violoncella a kontrabasu. Violoncellista poněkud ve flažoletové poloze intonačně zaplaval, ale dále si s touto těžší polohou již poradil.

V druhé části zazněla nanejvýš pozitivní skladba C. M. vona Webera, a to Missa Sancta. Již od prvních tónů jak celého orchestru, tak špičkového pěveckého sboru Lúčnica vytryskl gejzír radosti a až nakažlivého optimismu. Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín měla velmi dobrý ohlas a jakousi zvukovou svěžest, která se těžko popisuje. Radost samotná totiž tryskala i z šéfdirigenta Vojtěcha Spurného a bylo znát, že si koncert náležitě užívá. Sbor svými vstupy, kterých byla vlastně většina této mše, podtrhoval nadšený projev, zvukově velmi pevný a přesvědčivý, přesto velmi ukázněný v tišších místech. Zajímavé je srovnání s jinými (filharmonickými) sbory, protože jejich pěvecký charakter je opravdu velmi zvučný a nosný. Takový neunavený. Malou měrou, zato docela příjemnou, se ve mši doslova blýskli i sólisté Olga Jelínková (soprán), Barbora Poláčková (mezzosoprán), Tomáš Kořínek (tenor), Pavel Švingr (bas). Společně jako kvartet vystoupili až v části Credo - Et incarnaus est a dále v poslední části Dona nobis pacem v Agnus Dei. Především sopranistka Olga Jelínková zazářila v části Benedictus za zajímavého doprovodu "continuových" nástrojů violoncella, kontrabasy a fagotu.