Dnes je úterý 24. ledna 2017, svátek má Milena
Aktuální teplota: -4.6 °C

Martin Tesařík: vrcholová politika pro mě skončila, na odpočinek ale neodcházím

Někdejší primátor, hejtman i senátor se chystá předávat zkušenosti mladým. Proč jsou lidé zhnuseni politikou?

31.10.2016 14:02

TEXT: JAN PROCHÁZKA

Politický matador. Toto slovní spojení v regionu už třetí desetiletí naplňuje Martin Tesařík. Někdejší primátor i krajský hejtman, poslanec, senátor. Svůj mandát v horní komoře ale v nedávných volbách neobhájil, ve vrcholové politice končí a dál se hodlá věnovat spíš práci s mladými lidmi, kterým chce předávat zkušenosti. Hořkost prý necítí a s odstupem několika týdnů už se nebojí ohlédnout. Varuje ale před nástupem lidí bez zkušeností do nejvyšších pater řízení státu. Senát je podle něj ústavní pojistka a rozhodně není zbytečný. Byt přece máte taky pojištěný, tvrdí.

Na odpočinek se nechystám, chci pracovat s mladými

V senátních volbách jste oproti očekávání neobhájil mandát a skončil třetí. V reakci na výsledek jste údajně prohlásil, že s politikou končíte. Jak se na to díváte teď, s odstupem několika týdnů?
Ten odstup mi umožnil si udělat analýzu. Mile mě překvapilo zjištění, že jsem ve svém volebním obvodu získal více hlasů než naše krajská kandidátka. To znamená, že mi dali hlas i lidé, kteří do kraje volili jinou stranu nebo nevolili vůbec. Znamená to, že mi lidé věří a je to dobrý signál při zvažování, co dál. V politice se správně říká, že nikdy nemáte říkat nikdy. Každopádně vrcholová politika pro mne uplynutím senátorského mandátu 23. října fakticky skončila. Člověk mého ražení je ale zvyklý pracovat. Politika mě samozřejmě zajímá. Věnoval jsem jí velkou část života. Dívat se na fungování města či kraje a nebýt nápomocen, to by mi připadalo jako promarnění času, který jsem tomu věnoval. Kdybych měl tedy odpovědět na vaši úvahu o mém politickém konci stručně: Neříkám nikdy, budu sledovat možnosti a pomůžu, kde bude potřeba.

Říkáte, že pracovat nepřestanete. Už tedy něco máte?
V pozici primátora i hejtmana mohl člověk ovlivňovat řadu oblastí, měl k tomu tým lidí… Mně se vždy líbilo pracovat s mladými. Předávat jim své zkušenosti a naopak se jimi inspirovat. Chtěl bych se jim věnovat.

Můžete být trochu konkrétnější?
V tomto okamžiku o tom ještě nechci mluvit. Zeptejte se za týden.

Podle toho, co říkáte, se logicky nabízí jako možnost Moravská vysoká škola...
(smích) Logických úvah je mnoho, otázkou je, co z toho je reálné. Nechme to otevřeno. Vždycky jsem se snažil prezentovat fakta a ne sliby. A tohle je zatím teprve v rovině příslibu.

Takže do důchodu se nechystáte?
To je takové zaklínadlo. Důchod může být různý. Starobní, politický…

...spíš jsem měl použít spojení “na odpočinek”?
....i odpočinek může být politický. (smích) Ale vážně. Znovu říkám, že patřím do kategorie lidí, kteří slovo odpočinek znají hlavně z literatury a v reálném životě ho moc nevyužívali. Každopádně na rovinu říkám, že budu mít víc šancí se věnovat i rodině, což považuji za velmi důležité. I když to zní jako klišé, ale pravda to je: chtěl bych jim trochu vrátit ten čas, který jsem věnoval veřejným funkcím.

První střídání. Martin Tesařík 26. listopadu 1998 přebírá úřad primátora města Olomouce. O deset let později se odehraje podobná scéna. Ivana Kosatíka (vpravo) vystřídal Martin Tesařík i ve funkci hejtmana Olomouckého kraje.
Foto: ČTK / Vladislav Galgonek

Nejlíp mi bylo na radnici

Přesto je asi čas na jakési bilancování. V politice jste od poloviny devadesátých let. Byl jste primátorem Olomouce, hejtmanem… Když se ohlédnete, na co jste nejvíc pyšný? 
Pokud má člověk všech pět pohromadě, těžko se chce něčím chlubit. Myslím, že to zhodnocení, zda kariéra byla úspěšná či nebyla, přísluší jiným. Každopádně mám velkou radost, když vidím, jak pozitivně vnímají Olomoučané i návštěvníci města Arionovu kašnu. Časem se samozřejmě zapomene, kdo ji postavil, kdo ji zaplatil. Většinou se vzpomene jen autor Ivan Theimer. Nicméně bez úzké spolupráce s vedením města by tato kašna nikdy nebyla. A když zůstanu na Horním náměstí, tak oprava sloupu Nejsvětější Trojice a jeho následné zapsání na seznam UNESCO. Jsem opravdu pyšný, že se nám to podařilo.
Z pohledu hejtmana je to jiné. Řídit kraj je především rutinní práce. Musíte zabezpečit fungování dopravy, středních škol, sociálních zařízení… Ale vždycky mi udělalo velkou radost, když jsme mohli finančními prostředky pomoci lidem, kteří byli zapáleni pro nějaký svůj cíl a - v uvozovkách - chyběly jim jen peníze. To se povedlo třeba při opravě varhan v Zábřehu. Pak samozřejmě velké investiční akce: dostavba Slovanského gymnázia, vybudování Čajkarény, velmi si cením nového pavilonu v domově pro seniory ve Chválkovicích, školy pro slabozraké… Dodneška jsem přesvědčený, že jsme správně využili jak evropských peněz, tak půjček. Potřebnost vydání reálně existovala. Hodnota peněz každý rok klesá, ty dluhy se dají běžně splácet a kraj je taky bez potíží splácí.

Logicky musí následovat i otázka, co se naopak nepovedlo...
Je tu jeden velký dluh. Brzy po našem nástupu na kraj jsme vytvořili instituci OK4inovace. Ta si dala do vínku sdružit top management z oblasti vzdělávání, podnikání a veřejné správy a definovat dvě až tři oblasti, v nichž by měl Olomoucký kraj šanci se zviditelnit v mezinárodní konkurenci. To je dlouhodobý proces. Bohužel už dlouho totiž funguje princip přehazování výhybky. Přijde jedna politická generace a řekne, že nejdůležitější je směr A. Přijde další generace, ta prohlásí, že A bylo špatně, a jede se B. A tak pořád dokola… Ten projekt byl úspěšně nastartován, probíhaly nejrůznější konzultace, brífinky. Bohužel, následující politická reprezentace už na to nenavázala. Dala celou věc takzvaně k ledu. Myslím, že je to velký handicap.
Nepovedlo se taky nastavit v oblasti vzdělávání takový systém, aby společnost měla dostatek opravářů obuvi, elektromontérů… Prostě různých řemeslníků. Ale to je záležitost celé České republiky, v kraji jsme mohli jen vytahovat trny z paty.

To jste zmínil problém, který asi neumí vyřešit nikdo. Dá se s tím něco dělat?
Máme tisíce absolventů vysokých škol, které nikdo nechce. Nikdo si netroufá říct, že by se měly stanovit kvóty, kolik společnost potřebuje řemeslníků, kolik inženýrů, kolik přírodovědců… Systémovým řešením by bylo nevylidňovat základní školy tím, že spousta žáků odchází na šestiletá a osmiletá gymnázia. Všichni chtějí jen studovat. V pořádku. Studuj. Ale jaké obory? Vzrůstá tlak ze strany podnikatelů, kteří cítí čím dál větší nedostatek české odborně vzdělané pracovní síly, které se navíc chce pracovat. Tady je velký prostor pro novou politickou reprezentaci, aby si našla silného partnera, který se do toho procesu zapojí.

Foto: Jan Procházka

"Senát je ústavní pojistka. Máte pojištěnou nemovitost, auto? Taky řeknete, že je to zbytečné? Jistě, někdo možná ano. Ale pak přijde krize a on se začne obracet na všechny strany o pomoc. "

Senát je ústavní pojistka. Byt máte přece taky pojištěný...

Byl jste primátorem, poslancem, hejtmanem, senátorem… Která z těch funkcí byla nejnáročnější? A kde vám naopak bylo nejlíp?
Každá ta pozice vyžaduje jiný přístup, jiné nasazení, jiné spektrum sil. Nedá se to porovnávat, snad možná primátor a hejtman jsou podobné funkce. Obě řeší každodenní problémy, rozdíl je jen ve velikosti území. Drobnost, ale čím větší území, tím menší máte kontakt s lidmi.
Náročné bylo hlavně změnit spoustu osobních vlastností, naučit se poslouchat lidi, reflektovat názory jiných… Vedete tým lidí, kde ne všichni jsou stejného politického ražení. Asi nejlíp mi bylo ve funkci primátora, když jsem měl právě nejblíž k lidem. Ale platí to známé "vším jsem byl rád".

V současné době je trendem “nepolitická politika”. Ostatně i v senátních volbách vás v prvním kole porazili dva lékaři a voliči si nakonec vybrali politikou nedotčeného Lumíra Kantora. Čím si tenhle odklon vysvětlujete?
Je to zřejmě odraz úspěšné módní mediální vlny. Neříkám, že by v Senátu neměli být lékaři. Já říkám, že jsou nezkušení. Ano, ať je lékař v radě města. On se to naučí. Ale okamžitě jít do druhé nejvyšší ústavní instituce, to považuji za velmi nezodpovědné.

Není to právě to, co na nich voliče přitahuje? Že jsou neokoukaní a takzvaně “čistí”?
Znovu opakuji, že Senát je druhá nejvyšší ústavní instituce a měli by v něm zasedat lidé politicky zkušení. Není to místo, kde by měl zvolený člověk teprve zkušenosti získávat. Senátor je velice odpovědná funkce.

Řada lidí vám na to ale podotkne, že Senát je vlastně zbytečný…
Senát je ústavní pojistka. Máte pojištěnou nemovitost, auto? Taky řeknete, že je to zbytečné? Jistě, někdo možná ano. Ale pak přijde krize a on se začne obracet na všechny strany o pomoc. Pamatuji si ještě případ z doby, kdy jsem byl primátorem. V Holici naboural kamion do rodinného domu. První, na koho se poškození obrátili, bylo město. Čekali, že to nějak vyřešíme. A to je ono.

Jak vlastně tenhle obraz zbytečnosti horní komory vznikl?
Bádáme nad tím už dlouho a důvodů nacházíme desítky. Senát se moc často nedostane do médií. Mohou do něj kandidovat lidé starší čtyřiceti let. To už většinou nejsou žádní exhibicionisté. Řešíme reálné problémy, proto nejsme pro média zajímaví. Zasedání nejsou tak častá, ale to je jen špička ledovce. Pod tím se skrývá úmorná práce ve výborech, komisích, sbírání nových zkušeností v jiných zemích… Obrovský díl je také práce v regionu. Není to jen Olomouc, je to dvacet devět obcí. Spolupracoval jsem se všemi starosty, otvíral jsem Senát občanům a snažil jsem se, abych jeho obraz v očích veřejnosti vylepšil. Vždycky je to o tom, jak každý jednotlivý senátor ve svém obvodu pracuje.

Oni ten špatný obraz ale podporují i někteří vysocí činitelé svými výroky na adresu Senátu...
Ano. Jak může mít horní komora podporu veřejnosti, když těsně po volbách řekne pan prezident, že by Senát nejraději zrušil? Jenže on mu například schvaluje ústavní soudce. Rozumím, že panu prezidentovi by se líbilo, kdyby nad ním nebyl už nikdo, kdo by schvaloval jeho názory. Stejně tak rozumím, že pan Babiš není rád, když mu někdo koriguje jeho zákony. Tohle je potřeba za těmi klišé o zbytečnosti Senátu vidět.

Nenahrává tomu i skutečnost, že mnozí senátoři “zvládnou” současně i další funkce? Ostatně i Lumír Kantor se nechal slyšet, že zůstane současně primářem novorozeneckého oddělení.
Je mi to s podivem, ale pana Kantora osobně neznám, je možné, že je to člověk mimořádných kvalit a schopností a zvládat to bude a nebude šidit práci v regionu. Počkáme si.
Pokud šlo o mě, každé moje nové volby byly pod zorným úhlem novinářů právě z tohoto pohledu. Jak to chcete zvládat, ptali se mě. Většinou jsem to zvládal pouze krátkodobě, kdy se nějaké funkce překrývaly.

Martin Tesařík a kroj k sobě patří. Měl ho na sobě i při návštěvě prezidenta Václava Klause v roce 2004.
Foto: ČTK / Vladislav Galgonek
Na maškarním plese Vlastivědného muzea coby Elvis v rozhovoru s galeristou Liborem Gašparovičem.
Foto: Jan Procházka
Dárce krve. Propagoval dárcovství a sám si často nechal pustit žilou.
Foto: Jan Procházka
Jedna z velkých investic z doby Tesaříkovy krajské vlády: moderní tělocvična Čajkaréna.
Foto: Jan Procházka

Zhnuseni politikou? Ale čím konkrétně, na to lidé odpověď nemají

Po volbách vznikla nová krajská koalice, složená ze zdánlivě nesourodých stran: ČSSD, ODS a ANO. Co tomu spojení říkáte?
Podívejme se na jejich volební programy a zkusme říct, zda ty subjekty mají k sobě daleko, nebo naopak nejsou zas tak diametrálně odlišné, aby nemohl vzniknout program, který bude ku prospěchu Olomouckého kraje. Když se budeme dívat na problematiku uzavírání povolebních koalicí z tohoto úhlu, už to nebude tak dramatické.

Přesto, ty strany se vůči sobě dost vymezovaly, voliči to tak aspoň chápali. Není ta koalice přece jen trochu “přes čáru”?
Dokonce jsem slyšel od jednoho mladíka ze zastupitelstva dětí a mládeže, že je to zrada voličů! Myslím, že kdyby veřejnost sledovala politické dění nejen před volbami, kdyby nejen konzumovala informace z médií, ale také používala rozum, zvážila, jak se politici chovají… Nemyslím, že uzavřít po volbách koalici se subjekty, které mají blízký politický program, je něco přes čáru. 
Přes čáru já osobně považuji, pokud se ten boj dostane do osobní roviny. Kdy jste atakován různými nařčeními, které se nezakládají na reálných informacích. Toho jsem byl velmi často terčem. Bohužel se proti tomu nedá bránit. Tady máme vůči demokracii velký dluh. Je logické, že mohu mít jiný názor na řešení věci, ale je pro mne nepřijatelné, když se kandidáti skandalizují a nemáte šanci jakékoliv obrany.

Máte na mysli třeba vaše nařčení z černého výlepu plakátů?
To ani ne. To je folklor, ke kterému jsem se ani nechtěl vyjadřovat. Víte, já jsem jezdil po svém volebním obvodu docela často a viděl jsem, jak se některé politické subjekty v kampani chovají. Kdybych měl z toho jednou sepsat nějakou závěrečnou zprávu, můj výlep byl z té nejlehčí kategorie. Ale před volbami - jak říkáte - se použijí různé metody. Na tom výsledku se spíš podepsal celostátní neúspěch sociální demokracie. To nebylo o nějakém vylepení pěti plakátů.

Ve volebním štábu ANO, v době, kdy už bylo jasné, že do druhého kola nepostoupíte, se ke mně přitočila nějaká paní a zeptala se: “Co říkáte na toho pana Tesaříka? To má za to, že staví ty věžáky…” Zřejmě si vás spletla s vaším bratrem, nicméně jeho jméno je s vámi často negativně spojováno.
Lidská závist je bezbřehá. Já samozřejmě žádné věžáky nestavím. Pokud někdo ve volební kampani uzná za vhodné ze mě vytvořit démona, zabránit tomu nemůžete. Že jste to slyšel ve volebním štábu ANO, mě vůbec nepřekvapuje. Ale zeptám se já vás. Víte, kolik žije v Olomouci multimilionářů?

Deset, patnáct..?
Vidíte, netušíte. Protože ti lidé pro region nic nedělají, veřejnost je nezná. Můj bratr je v tom výjimka. Je to člověk, který pro region dělá hodně. Otevřel například vysokou školu, která má právě takové obory, o jaké je na trhu práce zájem a provoz této školy dotuje z vlastních peněz. Je na očích, a proto je očerňován. Kdykoliv se to hodí, je to vytaženo.
Jak už jsem se zmínil, volby nejsou o reálných programech, skutečných lidech, ale pouze o virtuální realitě, jakou vytvoří média. A pan Babiš samozřejmě média vlastní. Co k tomu dodat? Je mi líto lidí, kteří si neudělají svůj vlastní reálný obrázek, aby posoudili, jaké hodnoty přináší ten či onen kandidát. Pokud volí jenom podle emocí, je to jejich právo.

Pak je tady ale početná skupina těch, kteří k volbám nechodí...
I s těmi jsem se setkal u mého volebního stánku. Říkali, že nevolí, protože jsou zhnuseni politikou. Já se ptám: co vám tedy konkrétně vadí? A tady už diskuze skončila, ti lidé to neuměli říct. Nedostanete se k nějakému nosnému tématu; dál než za panáčka na semaforu, který svítí jen pět vteřin. To žádný senátor nezmění.
Ve volební kampani jsem velmi podporoval iniciativu za odklonění tranzitní dopravy z Olomouce. Věnoval jsem takzvané východní tangentě dva roky. Sdělení bylo jednoznačné. Pokud to chcete změnit, volte mě. A volby jasně odpověděly, že občané to nechtějí.

Takže východní tangenta nebude?
To v žádném případě nechci říct. Ale pokud se tomu politici nebudou věnovat, zůstane to zase pouze v rukách státu. A ten má svých povinností a problémů dostatek, aby zrovna tenhle jeden zapadl. Nejsem v tom směru úplně skeptický, ale jsem přesvědčen, že politik se tomu musí opravdu věnovat. Nestačí říct, že je to už namalované a dál se o to nestarat.

SDÍLEJTE ČLÁNEK
AUTORJan Procházkaprochazka@olomouc.cz

© 1997-2017 NEJLEPŠÍ ADRESA a.s.
Všechna práva vyhrazena. Právní informace