Díky za závod, pánové. Ale příště se zlepšete!

Parta profesionálních organizátorů velkých běžeckých akcí kolem Itala Carla Capalba své řemeslo umí. Jinak by se nemohla chlubit již šestnácti ročníky úspěšného Pražského mezinárodního maratonu a mnoha dalšími masovými závody na svém kontě. A nově i Olomouckým 1/2maratonem, aktuálně asi nejambicióznějším běžeckým podnikem na Moravě.
První ročník přinesl řadu pozitiv, především v podobě početného startovního pole a opravdu skvělé atmosféry téměř po celé trase, přesto spousta věcí v organizaci zaskřípala. Největší pozornost logicky upoutala hrubka v podobě špatného navedení vedoucí trojice keňských běžců a jejich následná nevyhnutelná diskvalifikace. Za to snad organizátoři přímo ani nemohli, odpovědnost to z nich však nesnímá.
Větších či drobnějších potíží ale bylo víc. Především lapálie s výslednými časy provázejí Capalbův tým už delší čas a nevyhnuly se mu ani v Olomouci. Někteří běžci se ve výsledcích vůbec nenašli, jiní museli být překvapení pohledem na svůj údajný dosažený čas. Slíbené textové zprávy s časem a umístěním někomu přišly pozdě, někomu pro jistotu vůbec. Odkaz na online diplom poslaný emailem nemusí ještě znamenat, že se pod ním onen dokument nachází. A asi nejvíc potrápily pořadatele štafety, přestože jich možná i vinou předraženého startovného bylo pouhých patnáct. V předávání účastnických medailí vládl chaos (v cizině ověřená metoda odevzdání všech čtyř medailí běžci na posledním úseku, jenž je poté předá svým třem kolegům, byla kdoví proč nahrazena systémem "kdo si co v cíli vysomruje, ten to má"), čas pětikilometrového úseku jednoho z účastníků (kuřáka-nesportovce) činil podle elektronického měření necelých třináct minut, což by z něj dělalo atletickou hvězdu evropského formátu, výsledky soupeřící patnáctky se někde toulaly více než den.
Klady samozřejmě převažují, závod to byl krásný, bude se na něj dlouho vzpomínat a snad se za rok do Olomouce vrátí. Ale přesto. Dámy a pánové z tempo team prague s.r.o. jsou profesionálové, kteří za svou práci dostávají zaplaceno. Z peněz sponzorů i vybraného startovného. Co by se tedy mohlo odpustit amatérským pořadatelům malého přespolního běhu, kde se závodí za pivo a párek a občas se zkrátka bloudí nebo nepřesně měří čas, by se jim prostě stávat nemělo.
Tak tedy za rok a v lepší formě. Vy i my.