Čtyři chlapci a jedna holčička, kteří se narodili jako vůbec první česká paterčata, oslavili letos 2. června první rok svého života. Jejich rodiče se, po mediální smršti spojené s těhotenstvím a porodem, rozhodli stáhnout do ústraní a děti nadále v médiích neukazovat. Jedinou výjimku, po citlivém a trpělivém vyjednávání scénáristky Libuše Markové a režisérky Aleny Derzsiové, udělili České televizi. Díky tomu mohl vzniknout mimořádný dokumentární seriál, jehož první díl televize odvysílá ve středu 10. září ve 21:30.

Pravděpodobnost, že se vám narodí paterčata, je zhruba stejně velká, jako možnost vyhrát 1. cenu ve sportce. Pokud jde o mě, vím, po čem bych sáhl. Pokud jde o Alexandru Kiňovou a Antonína Kroščena, se kterými jsme měli možnost se setkat při novinářské projekci, ti mají také jasno. Své děti by za nic na světě nevyměnili!
Když někdo učiní podobné prohlášení na televizní obrazovce, může to znít jako klišé. Při přímé odpovědi tváří v tvář, zda by byla ochotná podstoupit celé martyrium znova, kdyby mohla vrátit čas, odpovídá jejich máma naprosto odhodlaně: "Samozřejmě, bez váhání, vždyť jsou to moje děti." Stejné odhodlání a nezdolnost čišela z obou rodičů v průběhu celého rozhovoru.

Pak ale světla reflektorů zhasnou, novináři se rozejdou a mladá rodina se musí vrátit ke svým všedním každodenním povinnostem. Kdo z vás dosud neměl s malými dětmi co do činění, neumí si to vůbec představit. Kdo se o jedno nebo dvě malé děti stará, ten trošku tuší. Ale realita je daleko za hranicí vaší fantazie. Tak příkladně, umíte si, maminky, představit, že třikrát za noc vstanete a nakojíte pět řvoucích dětí? Alexandra děti kojila do 4 měsíců! Když děťátku začnou růst zoubky, celou noc nespí, pláče, rodiče se u něj střídají a snaží se mu ulevit, majíce ráno kruhy pod očima. Kdo nezažil, nepochopí. Ale to všechno krát 5, to snad odporuje Ženevským konvencím. Největším nepřítelem je pak jakékoliv, třeba i banální, onemocnění. Jakmile se projeví u jednoho dítěte, přenos na zbylé je jen otázkou času. Paterčata již zvládla absolvovat neštovice. Michaela Maurerová, sama maminka dvojčat, která novinářskou projekci uváděla, má spočítáno, že při neštovicích mělo každé z jejich dětí asi 250 pupínků. Každý z nich je samozřejmě potřeba pravidelně namazat. Při pěti dětech a rychlosti mazání 1 pupínek za dvě vteřiny je to práce asi tak na hodinu. A tak by se dalo pokračovat, dál a dál. Ale nechci vás děsit a unavovat.

Podle dvou dílů, které jsme měli možnost zhlédnout, je dokumentární seriál velmi přímý a otevřený. Nevyhýbá se žádnému z aspektů života, ani kontroverzním tématům souvisejícím se vztahy v rodině, závistí, výhrůžnými dopisy, xenofobií, názory sousedů i obyvatel Milovic, kde mladá rodina žije. Nedejte si to ujít a udělejte si vlastní názor. První díl jde do vysílání ve středu 10. září ve 21:30 na ČT1.