Ve středu 1. října se v kostele Zvěstování Páně uskutečnil třetí hudební večer v rámci 21. ročníku Podzimního festivalu duchovní hudby. Komorní ansámbl PhilHarmonia Octet, složený z předních českých sólových hráčů na dechové nástroje, si připravil tři skladby významných skladatelů – Františka Vincence Kramáře, Arvo Pärta a Wolfganga Amadea Mozarta.

Kramářova Partita Es dur navodila v prostorách kostela slavnostní až svižně jásavou atmosféru. Vzájemné prolínání a proplétání párového obsazení hobojů, klarinetů, lesních rohů a fagotů, organizovaných klasicistním řádem, dokázalo na sebe strhnout pozornost posluchačů. Autorova zkušenost s koncertantním obsazováním jednotlivých nástrojů dodala hudbě, ve své době původně spíše užitkové, punc originality. Interpretačně svěžímu pojetí celé dechové harmonie mírně dominoval první hoboj v podání uměleckého vedoucího souboru – Viléma Veverky. Po jásavém úvodu nastalo hluboké ponoření do kontemplativních souzvuků v Pärtově skladbě Fratres (Bratři, ve smyslu mnišství). Tato kompozice dosud žijícího skladatele si dokázala ve světě vydobýt renomé jak u odborníků, tak u široké posluchačské veřejnosti, což potvrdil i středeční koncert. Její základ tvoří melodicko harmonický model, který se neustále přetváří a vyvíjí dále, do jisté míry tu lze hovořit o variaci. Skladba již od roku 1977 vznikla v několika verzích, přičemž tato, jak se při produkci ukázalo, je specifická svou zvukovou barevnou odlišností jednotlivých částí, a tím pádem i formální přehledností, při současném zachování meditativního charakteru. PhilHarmonia Octet se nebál při hře silnějších dynamických rozdílů, což skladbu učinilo ještě o kousek přístupnější běžnému posluchači.

Skvělý hudební zážitek umocnila atmosféra prostoru kapucínského kostela. Koncertní představení vyvrcholilo Mozartovou Serenádou c-moll (KV 388), která patří ke skladatelovým vrcholným dílům. Nese se sice v hloubavém až dramatickém modu, ale její briskní finální allegrová věta v C-dur vše obrací v pozitivní ráz. Provedení skladby sice přineslo drobné nepřesnosti, jako například místy mírné tempové disproporce mezi některými nástrojovými skupinkami hned v první větě či neposlušnost strojku hobojistky při sólových nástupech v pianu, přesto však bylo skvělé. Precizně provedené technicky náročné a přitom lehce znějící pasáže, např. fagotové figurace a běhy zvládal soubor zkušeně a s brilancí, práce s dynamikou dodávala skladbě náležité hloubky. Závěrečná allegrová věta, zvolená v opravdu velmi rychlém tempu byla přímo fantastická a se vší bravurou provedená. Myslím, že dokázala fascinovat celé publikum, neboť potlesk, odměňující interprety byl přímo bouřlivý. Repertoár byl sice na můj vkus trochu konzervativní, přesto byl koncert dobrou volbou, jak strávit příjemný večer ve společnosti s hudbou.