Primátor Martin Novotný v sobotu rezignuje a splní tak slib, že nebude sedět na dvou židlích. Přednost dal té poslanecké. Ve vedení města byl dvanáct let, primátorský řetěz nosil osm let. Jak se na tu dobu dívá? Proč se nepostavil nový zimní stadion? Hlasoval by dnes pro stavbu akvaparku? A jak vidí blízkou i vzdálenější budoucnost Olomouce? V rozhovoru se rozpovídal i o tom, že za největší úspěch považuje pozvolnou změnu atmosféry ve městě. A servítky si nebral ani na adresu státní správy.

Až z vás v sobotu spadne to břemeno, jaký to bude pocit? Oddychnete si?
Musím přiznat, že úleva to určitě bude. Hlavně co se týče času. V posledních týdnech jsem se snažil absolvovat všechno a "flinkat" věci co možná nejméně. Dlouhodobě to ale nejde. Dnes jsem vstával ve čtyři ráno v Praze, abych stihl vlak v pět hodin a v osm byl na jednání v Olomouci. Celý den tu mám program a ráno v půl desáté už mám zase nějaká jednání v Praze. To se dlouhodobě nedá ani fyzicky zvládat.

Ale někteří vaši kolegové ze sněmovny to zvládají a tvrdí, že plnohodnotně zvládají obě funkce. Třeba takový Michal Hašek…
Asi by tu hru na obě funkce šlo hrát v tom smyslu, že člověk vážně nemusí být úplně u všech jednání, ta povinnost nikde daná není. Ale já tenhle přístup nemám. Chci práci dělat naplno, přistupoval jsem tak k primátorské funkci a teď chci svoje síly stejně upnout na funkci poslaneckou. Možná, pokud je někdo starostou města padesát kilometrů od Prahy, může to zvládnout, i když příjemné to asi nebude. Ale při té vzdálenosti mezi Olomoucí a Prahou se prostě naplno obě funkce najednou dělat nedají. Kdo tvrdí že ano, nemluví pravdu.

Asi ta nejklasičtější otázka, ale nemůžu si ji odpustit. Ve vedení města jste dvanáct let, nejprve jako náměstek, pak osm let jako primátor. Co považujete za největší úspěch? Na co jste hrdý?
Za největší úspěch nepovažuji žádnou konkrétní akci. Hlavním měřítkem je pro mě ta celková atmosféra – zda město žije, či spí. Jestli nežije jen ze své minulosti, jestli se mění nálada směrem od takové té hanácké usedlé a nepříliš dynamické atmosféry k něčemu jinému, tvořivějšímu. To se podle mě podařilo. Ale nebezpečí, že se ospalost vrátí, pořád existuje.

Můžete být konkrétnější?
Vzpomínám si, jak bylo město rozhádané na konci předchozího období. Kolem každé věci se vynořily tábory příznivců a odpůrců. Výsledkem obřích debat bylo to, že se nestalo nic nebo jen velmi málo. To nám hrozí stále. A ten trend je bohužel takový, že nejhlasitější jsou lidi, kteří neříkají, co by sami udělali a co by se jak mělo dělat. Svou veřejnou prezentaci staví takřka výhradně na negaci, vymezování se. To jim vystačí tak na dva roky, než si lidé všimnou, že takový člověk nic neříká a nic nenabízí. Je to ale nebezpečný trend a byl bych nerad, kdyby znamenal v Olomouci návrat do oněch žabomyších válek a nicnedělání.

Rozhýbat se to ale povedlo a těch věcí, které tu po vás "zůstanou", je hodně. Třeba tramvajová trať…
To ano. Nebo se výrazně změnil stav škol, které jsme opravili. Ale to jsou všechno banality, to je přece rolí města, aby investovalo do své infrastruktury, školství a tak dál. Daleko zajímavější je pro mě, že tu vznikají investice, které nedělá město, ale není to tak, že by se děly bez města. Vzniklo tu několik nových hotelů, Olomouc má nyní velmi slušné kongresové zázemí. To je velmi pozitivní signál změny atmosféry, o které jsem hovořil. Ta totiž není odvislá od toho, kolik miliard město kde investuje. A v Olomouci se za poslední tři až čtyři roky opravdu hodně změnila. Nejen městu, ale i univerzitě a soukromým investorům se podařilo hodně věcí rozhýbat.

Čím to, že to najednou jde?
Bylo naším cílem soukromým investorům nekomplikovat život, ukázat jim, že v Olomouci jsou vítaní. Samozřejmě že jim stanovíme mantinely, určujeme si podmínky, ale při jednáních dáváme jasně najevo, že naším společným cílem je, aby se daný záměr zrealizoval. Rozhodně jim nechceme házet nesmyslně klacky pod nohy. A co se týče našich projektů, to byla jen každodenní dřina.

A není to tím, že se objevily evropské peníze, které jsme předtím neměli?
Já myslím, že to není jen tím. Koncentrace peněz z eurofondů byla v posledních osmi letech až nepřirozeně velká, to je pravda. Peníze do Bruselu ale musel koneckonců někdo poslat a neplatí, že bez Bruselu by nebyly. Západoevropská města zažívala rozmach v poválečných dekádách i bez eurodotací, v prvním čtvrtstoletí po Listopadu 89 je to jako po každém takovém zlomu logické, dělo by se to tak jako tak. Spíš mě štve, že se tentýž boom investic do infrastruktury neděje na celostátní úrovni. Budeme slavit pětadvacet let od revoluce a nemáme hotovou kvalitní dálniční síť. Stát by takové věci dělat měl a je velká chyba, že se to neděje.

Když se ohlédneme ještě jednou, co se vám naopak nepovedlo?
Určitě zimní stadion, to je asi nejvíc flagrantní. A taky depo dopravního podniku. Když začnu tím jednodušším: U toho depa je to typický příklad typu akce, na kterou by měly být evropské dotace nastavené, ale nejsou. Za peníze, které by na to měly být určené, se postavila spousta nesmyslů. Ne ze strany města, ale když vezmeme dotační tituly jako celek. To, že se za posledních patnáct let nepodařilo na takovou stavbu najít dotační titul, je vážný problém a snad se to teď změní.

A zimní stadion?
U toho je to jiný a hlubší problém. Teď bude následovat období, kdy si část fanoušků začne říkat, že jsme slíbili nový zimák a slib nesplnili. Podstata problému je bohužel taková, že k tomu projektu nemají kladný vztah naše partnerské politické strany, bez ohledu na koalici či opozici. Teď budou samozřejmě říkat, že nejsou peníze a tak dál. Peníze jsou ale problém vždycky. Kdyby to bylo dle hesla "kde je vůle, je i cesta", tj. pojďme spojit síly a hledat, jak to vyřešit, může se pak něco pohnout. Ve skutečnosti tam ale cítím vlažnost a lhostejnost. Jde to až tak daleko, že si nejsem jist, zda si někteří říkají, že Olomouc si může dovolit jen fotbal a hokej neutáhne. A jestli nebude někdo chtít v rámci této logiky přehodit výhybku a tuto tradici v Olomouci přestřihnout. Mám obavu, že jsme v tom sami.

A co akvapark? Pro mnohé to je pořád hodně hořké sousto…
Politik občas musí přistoupit na to, že si lidi pojí projekt s tím, kdo ho otevřel, ne kdo ho vymyslel a připravil. Sluší se připomenout, že byl připraven dlouho předtím, než jsem se stal primátorem, byl jsem ale tím, kdo v něm přestřihl pásku. Tím se ale nechci zříkat odpovědnosti.
Nikdo v té době nebyl schopen předpovídat hospodářský vývoj, který nastal. Pakliže by se ekonomika vyvíjela, jak jsme byli zvyklí celých patnáct let předtím, nebyl by to problém, bylo to období trvalého hospodářského růstu, ekonomika projektu zasazená do těchto trendů byla bez problémů. To, že se situace změnila, je věc jiná. Na druhou stranu, dvě stě tisíc lidí ročně tam chodí a já nepovažuji akvapark za nějakou velkou tragédii. Rozhodně to není tak, že byl nějakou vybočující položkou v městském rozpočtu. Každý ví, kolik stojí mléko, rohlík, bydlení, ale nemá porovnání s tím, kolik stojí fungování veřejných služeb ve městě. Akvapark vyjde zhruba tolik, co jedna střední kulturní instituce, a výrazně míň, než ty velké či než třeba hromadná doprava. Nicméně, kdybychom tehdy věděli, co se bude v globální ekonomice dít, ruku bych pro něj nezvedl.

A slibované dokončení obchvatu? Východní tangenta, která by měla ulehčit Chválkovicím?
Dokončení obchvatu zase souvisí se situací státních financí. Je v tom neskutečný nepořádek, někde se to dostalo třeba do absurdní fáze, kdy na něco peníze jsou, ale není nachystaný projekt. Na druhou stranu chápu, že věci jako rekonstrukce D1, dostavba severní větve, propojení Olomouce a Přerova dálnicí, mají větší prioritu než dokončení jednoho z našich městských obchvatů. Když se na to podívám z hlediska celostátní perspektivy, je to v prioritách tak třetí, rozhodně ne první poschodí. My se musíme snažit, aby se to stihlo udělat do té doby, než se ta situace v Chválkovicích a okolí zhorší ještě víc, než je to teď. Zhruba do deseti let. Určitě se tomu problému budu věnovat i v Praze.

A ještě je tu jeden nesplněný slib. Bájný slon z volební kampaně v roce 2006…
Skutečně jsme ho slíbili, vedení zoo nás ale posléze přesvědčilo, že chce jít jiným směrem. Konkrétní slon tedy není, ale v zoo se v uplynulých letech zrealizovala spousta nových věcí a atrakcí. Takže aspoň symbolických slonů je tam mnoho.

Nemáte pocit, že odcházíte od rozdělané práce?
Určitě je rozdělaná, ale to je v politice koneckonců vždycky. Podívejte se kolem nás. Koho by napadlo, že budeme zažívat situace podobné občanské válce kousek od našich hranic? Svět se nikdy nezastavuje a důležité je, kam se vývoj vydá. I město je organismus s natolik dlouhou dobou života, že se nezastaví nikdy. Je proto dobré, když po určitém období přijdou noví lidé a mohou přinést zase nové nápady… Co je ale problém, mohou se objevit i lidé, kteří nic nového přinést nechtějí, jen vládnout a ve skutečnosti jsou prázdní. To ale hrozí vždycky.

Bojíte se, že by to mohlo po volbách na podzim nastat i v Olomouci?
To vůbec netuším. Bojím se toho spíš celospolečensky v České republice. Předchozí politické generace udělaly spoustu chyb a vytvořily situaci, kdy se na vlně těch chyb do čela hrnou takzvané nové tváře, ve skutečnosti osobnosti často daleko horší a méně schopné. Bude trvat několik let, než si toho lidi všimnou. Změna zkrátka nemusí být vždycky k lepšímu… Olomouci ale rozhodně přeji trvale pozitivní směřování a i personální situace je tu, myslím, lepší, než celostátně.

Co bude podle vás úkolem vašich nástupců? Ať už budou z jakékoliv politické partaje?
Největší problém, který budou řešit nástupci všech komunálních politiků v příštích letech, jsou finance. Vyplývá to z toho, že v systému státního přerozdělování peněz na města a obce jde mnohem méně, než odpovídá poměru přerozdělování na západ od našich hranic. Dovedu si představit, jak se asi dělá politika, když kolega či kolegyně z naše partnerského města Nordlingen má – přepočítáno na Olomouc – ročně k dispozici na investice pět až sedm miliard korun. Částka odpovídá tomu, že je možné věci trvale udržovat v dobrém stavu a občas budovat i nové. My jsme ale proti tomu jen na stovkách milionů. Kdyby to bylo nastaveno způsobem jako v Německu, vyřešíme za jedno volební období to, co se tu bude řešit dvacet let. Německo je samozřejmě mnohem ekonomicky silnější, na druhou stranu ale není sedmkrát silnější než my. Jediné možné vysvětlení tedy je, že naše centrum si nechává mnohem větší část toho balíku. Hospodaříme mnohem hůř než oni, tahle země nevypadá ani zdaleka tak jako Německo. A to je nejtěžší úkol: dát financím řád a rozumné proporce. Jinak se budeme věčně potýkat s problémy typu, že někde najdeme v zemi trubky z roku 1880. Řešení ale není, že se nebude dělat nic, když tedy nejsou peníze. To je hloupost, peníze máme. Když statistiky říkají, že jsme na sedmdesáti procentech HDP nějaké vyspělé země, tak přece není možné, aby veřejný sektor byl obhospodařován dvaceti, deseti procenty té kapacity. Stát neskutečně plýtvá a nemá vůbec hierarchii, co je nezbytné.

A pokud jde čistě o město?
Tady je zásadní výzva hlavně udržení té tvůrčí atmosféry. Aby Olomoučáci hledali spíše synergie, než se vysilovali v nekonečných žabomyších sporech.

Vždycky říkáte, že jste Olomoučák a zůstanete jím. Když odejdete z vedení města, budete se snažit mu pomáhat i ze sněmovny? Jde to vůbec? Od současných poslanců jsme se toho zatím moc nedočkali…
Samozřejmě budu lobbovat za naše město a jeho projekty. Člověk ale vstupuje do celostátní politiky nejen s tou ambicí něco dobrého zajistit pro svoje město, ale také být politikem, který změní situaci na celostátní scéně. A na tom se já chci podílet.

Mimo jiné se vám podařilo výrazně vylepšit pozici Olomouce na kulturní mapě ČR, koncerty typu José Curry, Paca de Lucíi, k nimž jste výrazně přispěl, nic takového jsme tu dřív neměli. Pro mnohé bylo úžasné vidět přímo v Olomouci hvězdy typu Deep Purple nebo Yes, Tarju… Budete v tomhle nějak pokračovat?
Teď jsem na to dlouho neměl myšlenky, ale pokračovat bych opravdu chtěl. Nedělal jsem to proto, že jsem primátor, ale protože mě to bavilo. Zatím ještě nemám konkrétní jména, zatím mě z těch možných nabídek nic moc nezaujalo. Ale mám na stole možnost projektu, který není vystoupením jedné osobnosti, ale takového mixu známých jmen z více žánrů v rámci jednoho vystoupení. Ale ještě nevím, od soboty budu mít víc času, tak se k tomu konečně dostanu.

V minulosti jste si nenechal ujít snad žádnou z návštěv Miloše Zemana, když do Olomouce přijížděl ještě jako politik na odpočinku. Vítal jste ho na radnici a zdálo se, že k sobě máte blízko. Nezměnily se vaše názory na něj po zvolení prezidentem?
Nedá se říct, že bych byl jeho příznivcem, měl jsem vždycky jiné názory než on. Je ale pravdou, že v době, kdy byl jen důchodcem z Vysočiny, s ním vždycky bývaly velmi zajímavé intelektuální debaty. Navíc probíhaly velice uvolněně, bez žádné hry na funkce. Nedá se říct, že by se mezi námi teď odehrál nějaký osobní konflikt, nicméně jeho kroky v poslední době hodnotím dost kriticky. ... ale na druhé straně to je normální. Taková ta klasická česká vlastnost, že nesouhlas vyvolává nenávist, to já nepreferuji.

Přesto. Nebude vám líto, že příští týden ho ve městě bude vítat už váš nástupce?
Ne. Já nejsem sentimentální. Byla to první věc, kterou jsem si na radnici předsevzal. Že v souvislosti s odchodem, o kterém by každý politik měl vědět, že jednou přijde, v žádném případě nebudu sentimentální. Tento týden to ještě musím nějak zvládnout prakticky, ale chci dodržet, že tou minutou, kdy skončím ve své kanceláři, v ní skutečně skončím a nebudu si hrát ve vztahu ke svému následovníkovi na nějakého poručníka, který bude chytře komentovat další dění… Beru to tak, že konec jedné etapy je začátek jiné. Jsem hrdý, že jsem mohl být primátorem takto významného města, jako je Olomouc, život ale nekončí, jde se dál.

Jak vidíte Olomouc při pohledu do budoucna. Jak bude vypadat za deset let, v roce 2024?
Chtěl bych, aby tou dobou bylo už úplně jasno, na čem stojí síla a identita města. Jestli je to univerzita, cestovní ruch… Aby bylo jasné, jaké podnikatelské odvětví je tu prioritou. Zatím se to tu pořád mele. A podle mě to jednoznačně musí být právě univerzita, mladí lidé v ní a malé a střední firmy.

A co pohled ještě do větší dálky. Padesát let, rok 2064. Nebude z města historické torzo obklopené stometrovými věžáky?
Já myslím že ne. Každé město má určitou absorpční kapacitu, po každé společenské změně jsou tendence stavět vyšší a vyšší budovy, ale není tu ekonomická síla nějakého New Yorku, aby tu vznikla spousta mrakodrapů. Teď je ten problém zvýrazněn intenzitou debaty o tom jednom domě. A nejen o něm, také o různých povahách lidí. A třeba i o tom, že když tu někdo něco realizuje za účasti cizinců, místní jsou naštvaní, že se na tom nemohou podílet… Ale zpět k té otázce: Nepochybně tu v roce 2064 bude spousta nových vynálezů a technologií, když se ale podíváte na obrázky Olomouce tři i čtyři sta let staré, tak je to město v jádru pořád stejné. Pokud bychom se té doby dožili, určitě bychom Olomouc, starou dobrou Olomouc, poznali.