Je konec listopadu a vy jste v České republice. Znamená to, že letos strávíte vánoční svátky u nás?
Ne, zatím je ještě čas. Letos jedu "překvapivě" také do Indie. Jedeme do severního koutu Indie, kam se dlouho nesmělo, je skříplý mezi Bhútán, Tibet, Bangladéš a Barmu. Lokalita byla vždy izolovaná a dostane se tam jen málo cizinců. Je to oblast lovců bývalých lebek. Takže Vánoce strávím v naprosto unikátní a neznámé části plné lovců lebek minulosti. Už se moc těším. Poslední Silvestr jsem trávil dokonce v audienci jeho svátosti dalajlámy v rezidenci v Dillí.

Když jste dalajlámu sám zmínil, nelze opomenout vaše vzájemné přátelství. Jaké to je mít takovou osobnost mezi svými přáteli?
Dalajláma je pro mě nejpodstatnější osobností a jsem strašně rád, že se známe. Když jsme otvírali výstavu v Bratislavě, byl při tom. Setkáním s ním byla příjemná řada, každého si velmi cením. Je to pro mě obrovská škola a vždy se k němu rád vracím.

Na výstavě se můžeme projít čtyřmi zeměmi – Indií, Tibetem, Nepálem a Bhútánem. Která z nich je podle vás nejzajímavější?
Každá z těchto zemí je úplně jiná. Ale pro mě je asi nejcitovější záležitostí Bhútán, který byl poslední zemí na planetě, kde nebyla televize ani internet. V roce 1974 sem vpustili vůbec první cizince, do dneška si udržuje limitovaný počet turistů, takže má pořád neturistické kouzlo. Je stále tajemnou zemí krále Miroslava, kde se všichni pořád smějí a jsou pohodoví. Takže se stal mou nejmilejší zemí. Ale miluji i ony další země, každá z nich je něčím zvláštní. Indie je obrovská země od horkých pouští až po zasněžené Himaláje. Od nejvyšší hory světa až po potápění v tropických oblastech. Je to země plná kontrastů. Na jedné straně jsou zde hodně bohatí lidé, ale také spousta žebráků na ulici. Indii bude každý buď milovat, nebo nenávidět. Nepál je hinduistická země, která má největší počet osmitisícovek, Tibet je mi blízký duchovnem. Já mu děsně fandím a přál bych si, aby to vše dobře dopadlo.

Je něco, co vás na těchto zemích překvapilo?
Přestože jsem v těchto zemích prožil roky, stále mě něco překvapuje. Naštěstí pozitivně. V Nepálu žije jediná živá bohyně světa Kumári, která je vždy bohyní jen do doby, kdy přijdou první měsíčky, pak ztrácí toto privilegium a nahradí ji další mladší a krásnější. Její nožka se nesmí dotknout země, je pořád nošena na nosítkách. Jde o zvláštní kult, který stále funguje. Bhútán je zemí draků a penisů. Je zde zásadní kult mnicha, který dosáhl obrovských výsledků svým penisem, dneska je to takový praotec Čech, nejpopulárnější bytost v zemi. V jeho klášteře se třeba žehná penisem. Ženy, které nemohou otěhotnět, když stráví noc v tomto klášteře, tak údajně otěhotní. Na většině domů jsou malby penisů. Jako dřevěné rakety visí penisy ze střech a chrání tak obyvatele domů. I na polích jsou dřevěné penisy, které by měly chránit úrodu. Falický symbol je naprosto zásadní.

Takovým populárním tématem je v dnešní době gastronomie, jakou nejbizarnější věc jste při svých cestách ochutnal?
V Bhútánu každá chýše v horách má šílený sýr čurki, který je tak tvrdý, že by jej asi nikdo z nás neukousl. Ale místní obyvatelé si jej vloží do úst a žmoulají třeba hodiny. Nikomu z nás příliš nechutnal ani pravý tibetský čaj, který je s příměsí soli a hlavně jačího másla, tedy slaný, nažluklý čaj. Tato chuť je pro Evropana hodně specifická. Asi nejzvláštnější speciality mají na Nové Guiney. Tam se konzumuje snad všechno – běžně jedí krysy, brouky, hady, termity. Tam jsem se setkal s řadou věcí, které bych už asi nikdy ochutnat nechtěl. Vyhlášenou delikatesou, která se už snad pohybuje pouze v rovině legend, jsou třeba larvy smíchané s mozky nepřátel. Tou se tradičně vítali hosté, ale teď už to snad patří minulosti.

Procestoval jste všechny kontinenty. Který je vám nejbližší?
Kdybych si měl vybrat jeden kontinent, tak je to jednoznačně Afrika, protože je nejpůvodnější a nejpestřejší. I má první kniha se věnuje expedici do Afriky. Je mi blízká tou syrovostí a krásnou přírodou. Miluji Kongo, Etiopii i Ugandu. Mám dvě velké lásky – k horám a k původním kmenům. V poslední době jsem si však nejvíc oblíbil právě Bhútán.

Zmínil jste, že se vám Afrika líbí, protože je syrová. Zažil jste někdy moment, kdy jste se bál o život?
O život se bojím docela často, což ale k cestování tak nějak patří. Zažil jsem těchto okamžiků bohužel docela hodně, ty momenty byly dost nepříjemné. Na Guiney došlo k přepadení, ve Rwandě mě chtěli zastřelit, v Tanzánii jsem díky náhodě přežil pád rogala. Těch okamžiků je více, z chorob mám za sebou třeba malárii, ale tu jsem naštěstí vždy včas vyléčil. Takže cestování není vždy jen idylické, jak to třeba může vypadat z této výstavy, ale dost často si člověk sáhne také na dno. Prožité extrémy dokážou někdy důležitě posílit….