V kádru juniorů HC Olomouc jsou tři slovinští hokejisté. Zatímco čeští junioři jezdí za zkušenou do Kanady, Slovinci se hokeji učí u nás. V Moře byl už loni bek Luka Kraiger, letos k němu přibyli bratři Aleš (obránce) a Matič Jekličové. Na Hané si zvykli, tréninkovou školu Jana Tomajka ve starším dorostu a Kamila Přecechtěla v juniorce si pochvalují. I dlouholetý pěstitel olomouckých hokejových talentů Kamil Přecechtěl výkony a hlavně přístup slovinských kluků k hokeji chválí.

Matiči, jak jste se dostali do HC Olomouc ze Slovinska?
Kamarád Luka Kraigher, který už loni za Olomouc hrál, kontaktoval přes trenéra mládeže HC Olomouc Slobodana Ruska, jestli by nebyl zájem, abychom do Olomouce s bratrem přišli. Boban to probral s trenéry juniorky a dorostu a v létě jsme přijeli. A zůstali jsme tady nakonec na celou sezónu. A jsem za to moc rád, že tady můžu hrát.

Jak hodnotíte český juniorský hokej oproti tomu slovinskému?
Je dobrý, určitě rychlejší, jak ten náš. Je tady více kvalitních týmů, u nás je strašně málo týmů. Máme jen osm týmů a některé z nich navíc nemají moc dobrou úroveň. Takže i kvalitních zápasů je mnohem méně než tady. V Olomouci máme velmi dobré trenéry, pan Přecechtěl i pan Tomajko jsou ochotní nám vše vysvětlit.

Vy jste hráli za Jesenici. Jak jste začali s hokejem?
Ano, hráli jsme tam. Pocházíme z vesnice Hrušica, odkud je i Anže Kopitar, který vyhrál jako první Slovinec s Los Angeles Kings Stanley Cup. V Hrušici jsem ho měl šanci vidět. Hrát jsem začal před pěti lety, protože hrál brácha Aleš. Můj táta taky hrával, dokonce ve Villachu v Rakousku.

V extralize hraje dost Čechů, sledujete je?
Ano, samozřejmě. Roberta Saboliče ve Spartě, dříve hrával také v Jesenici. Robar s Vidmarem jsou v Mladé Boleslavi. Gregorc s Kristanem v Pardubicích, osobně je ale neznám.

Letos jste nastupoval hlavně za starší dorost. Něco už máte odehráno i v juniorce. Jaký je váš post?
Ano, hrál jsem hlavně za starší dorost, za juniorku jsem nemohl často hrávat, protože tam můžou hrát jen dva cizinci, což byli až do Lukova zranění s bráchou Alešem oni. Jsem centr, ale můžu hrát samozřejmě i na křídle. Příští rok bych rád pokračoval v juniorce.

Jak často se dostanete z Olomouce domů?
Dvakrát nebo třikrát za sezónu, když hrajeme za slovinskou reprezentaci. Táta za námi hodně jezdí sem. Aleš byl doma na podzim i kvůli zranění. Luka je nyní doma po operaci ramene. Po sezóně dělám ve Slovinsku testy ve škole. Ale jsme tady s bráchou a Lukou, tak bylo trochu jednodušší si v jiné zemi zvyknout.

Aleš Jeklič šel hrát beka na radu strýce

Aleši, váš bratr Matič zmínil vaše začátky v Olomouci. Jak se vám líbí v klubu a ve městě?
Je to tady skvělé. Dobrý hokej, trenéři, spoluhráči jsou taky fajn. Kvalita naší juniorky je větší než A-tým, za který jsem hrál loni ve Slovinsku. Město je moc pěkné, i když nějak moc času ho procházet nemáme, jsme hlavně na zimáku a v posilovně. Občas se mi zasteskne po domově, ale jinak je to fajn.

Matič zmiňoval, že začal hrát hokej kvůli vám. Jak jste s ním začal vy?
Tatínek hrával v Rakousku, tak mi říkal, ať zkusím, abych začal hrát hokej. On byl útočník, hrával jsem ze začátku taky vepředu, ale pak mi strýc, který taky hrával, poradil, ať zkusím hrát v obraně. Zkusil jsem to a už jsem na beku zůstal.

Cítíte, že se hokejově zlepšujete? A jak vidíte svoji hokejovou budoucnost?
Ano, určitě, když jsem se vrátil do reprezentace slovinské dvacítky, tak mě trenéři pochválili, že jsem se zlepšil, což mi udělalo radost. Uvidíme, co bude příští rok, protože v juniorce Olomouce kvůli věku končím. Asi v extralize hrát nebudu, tak buď zkusím druhou ligu nebo se vrátím domů. Ale tam je jen jeden profesionální tým, takže se tam dostat bude moc těžké.

Jaký máte hokejový vzor?
Vždycky se mi líbil švédský obránce Nicklas Lidström a v Olomouci se hodně dívám na hru Pavla Skrbka.

Co Slovinci v extralize? Je to i pro vás motivace, že vidíte, že hrají?
Ano, je to tak, ale musíme se prosadit sami. Pro Slovince je to v České republice dobré kvůli jazyku, mentalitě, líbí se nám tady.

Slovinská reprezentace se také více prosazuje. Hráči se prosazují i v KHL a v NHL...
Ano, reprezentace je dobrá, ale junioři a mládež na moc dobré úrovni bohužel není.

Jak hodnotíte sezónu v juniorce celého týmu a vaše výkony?
Tým mohl odehrát sezónu lépe, nepostoupili jsme bohužel do play-off. Já jsem s výkony celkem spokojený, zlepšil jsem se v hodně věcech, samozřejmě musím pracovat dál.

Jekličům cestu prošlapal Luka Kraigher

Průkopníkem slovinských hokejistů byl kdysi v kádru Mory útočník Andrej Hebar. V poslední době ale prošlapal cestu v juniorce bratrům Jekličovým bek Luka Kraigher, který je v Olomouci už od roku 2013. Jak se angažmá slovinského obránce na Hané seběhlo?
"Tehdy mi to domluvil agent, Slobodan Rusko. Líbí se mi, že můžu hrát v České republice, a tak jsme se domluvili, že budu hrát tady v Olomouci. Věděl jsem, že áčko tehdy hrálo první ligu a že tu hrají dobrý hokej, to bylo všechno," řekl pro web Mory Luka Kraigher.
Momentálně se obránce juniorky zotavuje z operace ramene. Zranění se mu přihodilo na tréninku s olomouckým áčkem. Jak by Kraiger řešil hokejovou situaci, kdyby nabídku Mory nedostal? "Nejspíš bych zůstal ve svém mateřském klubu v Jesenici a hrál bych za áčko, které hraje rakouskou druhou ligu. Tady se ale hraje lepší hokej než na Slovinsku. Na Slovinsku je hrozně málo klubů a každý z nich má asi jen čtyřicet hráčů, což nestačí. Tam může hrát každý, ale tady ne," doplnil Kraigher.
A kdo mu pomohl v začátcích? "Jeden kamarád z kabiny, Milan (Ostřanský), mi pomáhal. Nebo potom i Alex (Rašner). Milan mi tehdy v kabině všechno překládal. Říkali mi ale, že pokud nebudu umět česky, těžko tu budu moci hrát, tak jsem se naučil. Já byl ze začátku spíš tichý a poslouchal jsem, co kdo říká. Doma, na hoteláku, jsem byl pořád s Betynou (Šimonem Betákem) a Marklise (Tomášem Marklem), poslouchal jsem je, jak se baví a učil se," říkal Luka k začátkům v Olomouci.
Když se před novou sezónou vracel do Olomouce, přišli s ním i dva noví hráči. Do staršího dorostu útočník Matic Jeklič a do juniorky jeho bratr, obránce Aleš Jeklič. Jak to bylo s jejich příchodem?
"My jsme se znali už předtím. Hráli jsme ve stejném klubu, bydlíme kousek od sebe a máme stejného agenta. Kluci se už před tím, než sem šli, ptali, jak to tu chodí. Trochu jsem je provedl po zimáku i Olomouci a pomáhal jim naučit se mluvit česky," vysvětlil slovinský hokejový talent.