Mladá, sympatická slečna, která to má v hlavě srovnané a která ze všeho nejvíc miluje módu. Je svá, originální a vždy se snaží být kreativní. Řeč je o dvaadvacetileté Elišce Krutákové, jejíž blog Style by Eliza se zájmem sleduje spousta lidí. Jak ji pohltil svět módy, kde čerpá inspiraci, co právě dělá a jaké má plány do budoucna, si můžete přečíst v našem rozhovoru.

Móda je způsob seberealizace, říká blogerka Eliška Krutáková

Eliško, jak ses vlastně vůbec dostala k psaní blogu?

Už dlouho jsem sledovala svět blogerek, především zahraniční blogy mě hodně bavily, byl to v podstatě můj denní chleba, ale blogovat mě tehdy ještě nenapadlo. Jenže do toho přišel rozchod s přítelem a já měla najednou hodně času, který jsem chtěla naplnit a nějakým způsobem se seberealizovat. Za vznik blogu může moje kamarádka, která mě k jeho psaní přesvědčila, a tak jsme začaly blogovat ve stejnou dobu. A došlo mi, že to jde. (smích)

Jak dlouho bloguješ?

Blog jsem si založila loni v březnu, takže už funguje rok a půl. Musím říct, že za tu dobu se toho hodně změnilo. Řekla bych, že se vyvíjím, a to, na co si troufnu teď, by mě loni ani nenapadlo. Ráda experimentuju. Ze začátku to byla spíš sranda, ale po nějaké době jsem zjistila, že i kamarádi mě začali brát jinak. Najednou chtěli třeba poradit, co si mají vzít na sebe, a předtím mě tak vůbec nevnímali. Byl to pro mě osobně docela převrat...

Kde čerpáš inspiraci? Říkala jsi, že sleduješ i zahraniční blogerky, jaké třeba?

Musím říct, že hodně čerpám ze street stylu, z toho, co vidím na ulici, ale také z časopisů. Ze zahraničních blogů sleduji Angelicu Blick, Connected to Fashion a je jich strašně strašně moc dalších. (smích) To bychom tu byly fakt dlouho, když tak přemýšlím.

---

Móda je pro mě způsob seberealizace a zároveň je to hra – způsob, jak si udělat život zajímavější...

Eliško, kdy u tebe nastal ten okamžik, že sis řekla, že móda je právě to, co tě naplňuje?

Už od základní školy jsem chtěla jít na módní návrhářku. Odmalička jsem mamce říkala, že třeba tohle si nevezmu, že si oblečení vyberu sama. Doma jsem si malovala postavy, návrhy, ale pak to nakonec vyhrál gympl, takže jsem skončila tam. Pak už jsem nešla na uměleckou školu, protože jsem v té době měla tvůrčí útlum, moc jsem tehdy nemalovala. Po gymplu jsem tak šla studovat psychologii. Jsou to takové dvě moje cesty, rozdílné, ale moje.

Tak to je vcelku zajímavá kombinace, aspoň máš velký rozhled, že?

Jo, to určitě. Navíc díky blogu se seberealizuju a něco blogováním vytvářím, je za mnou něco vidět, a to se mi líbí. Svým myšlenkám dáš fotkami a blogem konkrétní podobu, můžeš se na to i zpětně podívat, zhodnotit vše...

Eliško, kde třeba ráda nakupuješ? Máš své oblíbené obchody? Nebo jen jdeš, řekneš si, že tohle musíš doma mít, a koupíš to?

To musím říct, že taky. Třeba ve Španělsku jsem objevila jeden bezznačkový butik, kde měli lokální výrobky, a tam jsem si koupila krásnou koženou kabelku, která mě zaujala na první pohled. Jinak mám ráda Zaru, Mango, H&M. No a když na to našetřím, tak si vždycky ráda koupím lokální značku, lokální design rozhodně podporuju. Ráda si vybírám a ráda preferuji malé značky, když to jde.

A co naopak nemáš ráda – je něco, co by sis nekoupila?

Nemám ráda takové ty obchody, kde mají všechno, je to levné, a pak to mají všichni. Nemám ráda Terranovu a New Yorker, tam bych si nekoupila nic, ani kdyby se mi to líbilo. Ty obchody mi nic neříkají, hrajou tam hroznou hudbu, to mě odrazuje, a je to tam šíleně neuspořádané. Věci nemají duši, když bych to měla říct filozoficky. Leží to tam kolikrát pohozené, často i špinavé... Neláká mě utratit svoje peníze zrovna tady. Obzvlášť když vedle mají třeba to samé, o něco málo dražší, ale vypadá to jinak. To radši půjdu tam a tam jim nechám svoje peníze.

Máš v šatníku nějaký kousek, na který jsi obzvlášť pyšná?

To se mi hned vybaví šaty, která jsem si koupila v H&M na promoci, ty fakt miluju. Vypadají skoro jako malba. Zamilovala jsem se do nich na první pohled, pak jsem je objevila ve slevě, takže to bylo znamení. Mám ráda tyhle nákupy...

Co pro tebe vlastně móda znamená?

Móda je pro mě určitě způsob seberealizace a zároveň je to hra – způsob, jak si udělat život zajímavější. O nic v módě nejde, ale tím, co si oblečeš, přitom něco vyjadřuješ. Tak proč ne? Taky když to tak vezmu, móda je druh užitého umění – obzvlášť na mole to platí dvojnásob. Užívám si to, zpříjemňuje mi to život.

Sleduješ trendy v módě, nebo si spíš utváříš styl sama?

No řekla bych, že si jedu po svém. Trendy jsou pomíjivé a musíš na to mít peníze a stále si něco kupovat. Snažím se, aby můj blog nebyl o tom, že tento měsíc mám to a to nové, kupte si to taky. O tom to není. Letos třeba letí sedmdesátá léta, ale na mém blogu nic takového nenajdeš. Nenosila bych to, protože bych se v tom necítila, tak to přece nebudu ani prezentovat a fotit.

Když už jsme u toho focení, jak vlastně vznikají fotografie na blog?

Fotí mě mí kamarádi. Záleží na tom, kdo má kdy čas a chuť, koho to baví. Navíc se známe, vyhovíme si a fotka vypadá pak tak, jak si to představuju. Samozřejmě člověk pro fotografii musí mít cit, ne všechny moje kámošky umí fotit. (smích)

Z tvého blogu je zjevné, že kromě módy miluješ cestování. Co tvoje poslední cesta?

Se mnou je to tak, že si vždycky vymyslím, kam chci jet příští rok. Loni jsme byly s kamarádkou dva měsíce pracovně na Mallorce, pracovaly jsme každý den, vydělaly nějaké peníze. Letos jsem si chtěla odpočinout a zároveň jet někam dál, třeba do Asie. Jako první mě napadla Srí Lanka, ale tam už jezdili všichni, takže to nebylo tak cool. (smích) Navíc tam nikoho neznám, vše by bylo složitější. Ale mám kamarádku Anie, která nám ochotně sehnala ubytování v Thajsku, a jely jsme tam na tři a půl týdne. Byla to úžasná cesta a ještě lepší dovolená, plná zážitků i dobrodružství. No ale taky mě to stálo spoustu peněz. (smích)

Vím, že tě vedle módy a poznávání cizích zemí baví olejomalba. Jak ses k tomuto koníčku dostala?

Začala jsem malovat loni v lednu, ale už na základní škole jsem ráda malovala, jen vždycky vedly tempery. Teď jsem chtěla zkusit něco jiného, a tak jsem začala chodit do kurzu olejomalby a od té doby se jí ve volném čase věnuju. Je to zdlouhavá práce, jeden obraz trvá zhruba měsíc. No a taky mě baví perokresby. Ráda bych svou tvorbu časem prezentovala i na blogu. Mám své plány, tak snad něco zajímavého vznikne...