Kohouti jsou dole. Mora prohrála posedmé za sebou. S Kometou v této sezóně už šestkrát. Dvakrát v přípravě a čtyřikrát v extralize. Krizi Hanáků prohlubuje to, že v brance nyní vše leží na Tomáši Vošvrdovi, Jiří Trvaj laboruje se zraněným kolenem. Tomáš Vošvrda si neztěžuje. "Situace je těžká, Jiřík Trvaj má potíže, není to ono, i když to byl zkusit na ledě. Bohužel se nyní nedaří a padlo to na mě. Zažil jsem to před dvěma lety v Liberci a tady ty těžké chvíle ještě taky přijdou. Musíme věřit v to, že se to změní. Musíme změnit na chceme. Protože muset je křeč."

Tomáši, tak proti Brnu jste inkasoval šestkrát. Začalo to smolným gólem Koreise. Jak se to seběhlo?
Zlomila se mi hokejka. Zapřel jsem se, že to vyhodím po plexi, abych pomohl obraně a jak jsem se zapřel, rupla a puk se došoural ke Koreisovi, který to z úhlu trefil. Tato situace odpovídá tomu, co se nám nyní na ledě stává. Možná se mi vrátilo to, jak jsem na konci utkání s Třincem tady doma rozštípal hokejku. Nevím.

V ten moment jste vedli 1:0 a Brno zadarmo srovnalo. Jak se brankář srovnává s takovým momentem?
Věřil jsem, že to zlomíme, že nám to paradoxně třeba pomůže. Hledal jsem maličkosti, že to už byla poslední smůla. Ale my bohužel komplikujeme rozehrávku a v útočném se zbavujeme puků. To, co říkám pořád dokola, že se musíme tlačit do brány, to už nemůže bavit nikoho číst. Keci v kleci. Chybí nám bílé klouby před brankami. U naší to umlátit a u jejich něco dorazit.

Pak přišel čtvrtý gól, kdy jste střelu chytit, ale puk se pak dostal za brankovou čáru...
Dočekal dobře vystřelil, schoval ránu za beka. Jak jsem se otáčel, tak jsem to chvíli měl pod rukou, ale pak tam bylo šest hokejek, už ani nevím, jak se to dostalo do branky. To je to, co říkám, že to nedokážeme uhrát.

Pátý gól zase baseballově trefil v přesilovce Čermák. Jak jste viděl tento gól?
Říkal jsem panu hlavnímu rozhodčímu, že mě trefil do hlavy při tom, jak tam šermoval hokejkou, ale prý trefil puk dříve. Nevím, asi ano, ale za stavu 2:4, ale zase takový gól....Nechci fňukat, nám se takový gól nedaří dát. Je to frustrující.

Jaké je to pro brankáře, když ví, že za ním není připraven zkušený náhradník a při prohrách si nemůže jeden či dva zápasy odpočinout?
To není o tom. Jiřík bohužel má ty potíže, není to ono, i když to byl zkusit na ledě. Bohužel se nyní nedaří a padlo to na mě. Zažil jsem to před dvěma lety v Liberci a tady ty těžké chvíle ještě taky přijdou. Musíme věřit v to, že se to změní. Musíme změnit na chceme. Protože muset je křeč.

Za dva dny máte doma Pardubice. Co se dá za tu dobu změnit, po šesti inkasovaných brankách?
Do půlnoci budu mít v hlavě Kometu, pak už na ni nemyslím. V sobotu odmakat naplno trénink. Při tréninku to vypadá dobře, ale přijde zápas a něco nás pošle dolů. Nějaká chyba, smůla, vlastní gól, tečovaný puk. Už ani nevím, kolik vlastních gólů jsme si dali.

Jak se vůbec dát v brance uklidnit po těch gólech, co brankář dostane a je tam zmar?
Já sice bouchnu, ale jsem ten typ, který se umí okamžitě zklidnit. V tom utkání s Třincem bych ani nešel střídat, ale trenéři mě vyndali, abych třeba nedostal nějaký trest.