Ten název trochu klame. Tramtarijská novinka není rozhodně hororem, v němž by ústředním tématem bylo postupné vraždění členů legendární liverpoolské čtveřice. Je to road movie – žánr, který na divadelních prknech není moc obvyklý – a točí se kolem jedné kapely, která na cestě ke slávě tak trochu ztratí směr. Tahle žlutá jízda však není ani žádným srdceryvným dramatem o hledání identity, je to smršť neuvěřitelných gagů postavená hlavně na brilantním showmanství "vypůjčených" herců Petra Jarčevského a Zdeňka Svobodníka.

Zpočátku je všechno v pořádku. Počátky takové bývají. Jenže tahle kapela, která nemá pomalu ani název, udělá hned zkraje největší chybu chyb. Šimon a Pavel pozvou do kapely Terezu. Jenže Tereza chodí s Pavlem, vztah však skřípe ona by chtěla Šimona, začnou si spolu, jenže oba pořád neví, jak to říct Pavlovi. A pak dostane kapela pozvánku do Anglie, kde má zahrát pár písniček na festivalu pro krajany. Velká šance se však cestou změní ve velký rozpad. Ne všechny cesty vedou, kam se zdají.

Tahle podívaná aspiruje na titul hit sezony. Režisér a zároveň autor textu Jiří Jelínek sází hlavně na slovní komiku. Scéna je i na Tramtarii nezvykle prostá, vystačí si s pár židlemi a plachtou. S černým pozadím ostře kontrastují žlutobílé popové kostýmy. Scénografický minimalismus se ukáže jako praktický a díky až pantomimickému umu herců se diváci plynule přenesou z koncertního sálu do kabiny malého auta, na louku, pod stan i na hřbitov.

Tramtarie už před premiérou deklarovala, že jí schází mužští herci, objevené talenty totiž zákonitě svou "základní" školu opouští a míří za dalším vzděláním do Brna či Prahy. To byl jeden z důvodů, proč tentokrát mužské role obsadili externisté. A těžko mohla Tramtarie udělat lépe. Petr Jarčevský (Pavel) se Zdeňkem Svobodníkem (Šimon) nemají jako komikové v okolí konkurenci, což mnohokrát dokázali v domovském Moravském divadle. A tady na malé scéně to platí dvojnásob. Užívají si každý fórek, vyhřívají se ve smíchu zcela zaplněného hlediště, přehánějí a improvizují, protože vědí, že tohle je především zábava. Petra Konvičková jako Tereza jejich tempu stačí, přestože je úplně jiná. Kamenná. Nepotřebuje měnit výraz, k přesnému zásahu do spuštění dalšího gagu jednoho z patrnerů jí stačí ledový klid, kterým vlastně vyrovnává pomyslné misky vah. V menších rolích se objeví i Dáša Rybářová jako Šimonova nová holka a Jana Posníková jako hrobnice všech kapel - Yoko. Zvláště posledně jmenovaná svým jediným vstupem na scénu v samotném závěru nasadí (možná až nezaslouženě) celé hře korunu. "John hrozně líbal," posteskne si Japonka a diváci se válí smíchy, když Yoko v kostýmu jakési žluté gejši prozradí, proč svému muži říkala John Lemon.

Takovouhle jízdu Tramtarie už dlouho nezažila. Nic intelektuálského, nic složitého, žádné politika ani světonázory. Prostě legrace bez jakéhokoliv náznaku nucenosti. Běžte na to. Třeba zrovna dnes večer. Repríza začíná v půl osmé.