Jmenuje se Angelína, učí jógu, acrojógu, tantru a také kreslí. Co je jóga, dneska ví každý. Ale acrojóga? Tušíte, jaká odnož se pod tím záhadným slovem skrývá? Ne? Tak si pojďte společně "zalétat“. Dokud nám k tomu počasí přeje. Připravte se na dávku akrobacie propojené s jógou. Je to adrenalin i slušná dřina, nádherné možnosti těla i oslava pohybu. Záleží jen na vás, co v tom chcete vidět. A protože i mně příležitost zalétat si, jen za pomoci parťáka a vlastních svalů, přijde pozoruhodná, napadlo mě, že je to ideální náboj pro konec léta. Proč se taky držet při zemi, když můžeme létat. A ne jen někdo, ale každý! S Angelínou letem světem acrojógy.

Se sympatickou acrojogínkou Angelínou o "létání", adrenalinu a tak trochu jiném pohledu na svět

Možná jste tuhle sympatickou acrojogínku už potkali v některém z olomouckých parků "poletovat“ neboli "akřit“. Anebo ještě spíš v její obvyklejší póze – józe. Když jsme tenhle rozhovor dělaly, Angelína se bála, aby nevypadala jako Ferda Mravenec. Říkala jsem jí, lepší Ferda Mravenec než Brouk Pytlík. :-) Tenhle rozhovor ale nevznikal, aby někoho nesmyslně opěvoval, ale řekla bych že spíš proto, aby se pohybem a krásou lidského těla a jeho možnostmi rozloučil s létem, a to stylově a neotřele. A tím vším acrojóga už na první pohled disponuje. Samozřejmě si jsem vědoma, že oku lahodící fotky kolegy Honzy Procházky možná způsobí, že nedočtete ani sem, ale i tak tenhle rozhovor stál za to. Hlavními aktérkami jsou pohledné acrojogínky Angelína a Martina, a to, co nám během té chvilky při focení stihly předvést, v sobě mělo radost z pohybu, sílu, krásu a pořádnou šťávu! Myslím, že hlavně pánové budou mít v tomto rozhovoru problém se čtením. :-) 

Angelíno, co si pod tím záhadným slovem "acrojóga" vůbec máme představit?
Taková základní definice acrojógy je, že to je spojení akrobacie a jógy. Já bych řekla, že to je možnost se sportovně a zároveň fyzicky vyvíjet a zároveň získat přátelství, komunitu, nějaké sdílení. Když to srovnám s jinými aktivitami, které jsem dělala předtím, jako běhání nebo plavání, tak mi přišly smutnější a prázdnější. Ale tady přichází radost z toho, že se něco povede ve dvou ve třech, ve čtyřech a radost i z toho, že se i tělo vyvíjí.

Angelína má na acrojógu dva parťáky: Michala a Martinu. Jak jste určitě poznali, flyer, který se vznáší nad Angelínou, je právě Marťa. Kde se vznášel náš fotograf, byste asi neuhodli. :-) Foto: Jan Procházka

Takže to je to, co tě k téhle neobvyklé verzi jógy přilákalo?
Když jsem vegetarián, nepiju a zajímám se o věci, které pro mě mají smysl, tak už nemám tolik možností se s lidmi setkávat. (smích) Zní to možná trochu hrozně, ale tak to je, když nechodíš do hospody. Tady ale vzniká nová skvělá vazba mezi lidmi, která je úžasná a zdravá. Nevzniká žádná omezená komunita, jako když se jezdí na vodu nebo na hory, což jde navíc dělat jenom někdy. Acrojóga je neomezená. Může přijít starý, mladý, dítě, nemusí nic mít, jde to i bez deky i jógamatky.

Chceš říct, že to opravdu může dělat kdokoliv? Nebo na to musí mít alespoň nějaké znalosti z jógy a určitou úroveň fyzické zdatnosti?
Může přijít úplně kdokoliv, hlavní je chuť chtít a odvaha. Někteří na první pohled řeknou, to chci dělat, a pak některé musím přemlouvat, aby do toho šli, i když jsou fyzicky zdatnější. Úroveň fyzického těla nebo flexibility se ukáže, když se cvičí. Tam, kde je limit člověka, je limit i v pozicích nebo v tricích, které se dělají. Takže se skoro nemůže nic stát, když člověk cítí své limity. Na acrojóze se mi taky líbí to, když si sáhnu na svůj limit, pak mám doma proč cvičit, abych třeba uměla udělat stojku nad svým partnerem a on by mě při tom držel jenom za ramena. Tak si udělám doma denně pět stojek.

Co ty sama v tom "akření" hledáš? Bereš to víc jako sport, nebo v tom sleduješ i nějaký duchovní rozměr?
Hlavním prvkem je to fyzické, ale nejenom sport a síla, ale i flexibilita, která je potom důležitá pro další jogínské cvičení, ale i to společenské. Vzniká komunita, kde jsou lidé přirozeně zdraví, nějakým způsobem moudřejší, vědomí a chtějí něco víc, než jen sedět u piva. Jsou to příjemní lidé, bez "nálepek", jako "já jsem to a to“ nebo "já jsem někdo“.

Takže pivaři na acro asi moc nechodí?
Chodí i pivaři, ale takoví, kteří už mají takový druh aktivity na nějakém žebříčku hodnot, kteří už ví, že chtějí dělat i něco, co je naplňuje fyzicky i být s lidma.

Jaké lidi teda při acru potkáváš?
Různé, studenty, i chlapy kolem čtyřicítky, kteří pracují jak rukama, tak i třeba i ajťáky. Najednou jsme si všichni rovní, stejní.

Jak ses ke světu jógy dostala a ke všem formám, které jsi vyzkoušela? Jak dlouho takhle na sobě pracuješ?
Já mám základ v háthajóze, kterou dělám sedm let, ale mezitím mě už lákala tahle akrobatická forma, o které jsem ani nevěděla, že se jmenuje acrojóga, ale už jsem viděla, že se dají dělat nějaké složitější pozice, v páru a nějak si s tím hrát. Když se to objevilo, tak první byl Youtube.

Takže jsi chodila do školy na Youtube? :-)
Když jsem to objevila, tak jsem pak asi půl noci strávila v obýváku cvičením a zkoušením, tak to byl začátek. (smích) Pak jsme našli nějaký zahraniční workshop pořádaný částečně i pro lektory, tam jsme jeli na několik dní a najednou jsme pochopili, co všechno jsme nadřeli sami v obýváku a co všechno se dá lehce naučit a předat dál. A to nás nadchlo, že i ta fyzická kapacita nemusí být obrovská, aby se člověk něco naučil, nebo jen něco zkusil, cítil se dobře a byl šťastný, že něco dokázal. A taky jsem chtěla sobecky mít s kým létat. (smích)

A máš teda acroparťáka?
Mám dva hlavní parťáky. Michala a Marťu. Michal je moje báze, "baser“ – takže ta základová deska, která je dole, a mám parťáka, který je "flyer“ – to je Marťa, létající, které já dělám základovou desku, aby mohla létat.

Když už jsme u těch parťáků – kde tě s nimi společně můžeme v Olomouci potkat při acrojóze a třeba se také přijít něco přiučit, vyzkoušet a zažít trochu adrenalinu při létání?
K acrojóze jsme dělali minulou zimu až do dubna workshopy, v létě jsme se rozpustili spíš do parků a individuálních setkání. Teď od října zase chceme najet na workshopy, které budu co čtrnáct dní až tři týdny v sále Sádhana na Pasteurově ulici. Nejčastěji nás lidi mohou vidět v parku na Flóře u altánu u té restaurace a potom, když se domluvíme, i na Poděbradech nebo u řeky u Hradiska. Jinak naši acrojogínskou komunitu najdete na facebooku. Dáváme sem informace na zeď, zájemci nám sem mohou napsat zprávu, nebo mě přímo kontaktovat na telefon. (Info najdete zde.)

Podle toho, co jsem viděla při vašich vystoupení a co jste teď společně s Marťou předvedly, to vypadá, že acrojóga může být i pořádný adrenalin. Co ty, bála ses někdy? A je to pro tebe výzva se touto cestou překonávat?
Bojím se – hlavně dělat některé věci s novýma parťákama. A někdy se bojím, že já to nezvládnu. Ale vždycky, když se to povede, zaplaví mě hrozně moc hormonů štěstí, nebo něčeho podobného, asi jako když je člověk na drogách. (směje se)

Takže se můžeš stát i závislá? :-)
Určitě. A proto mě i ty výzvy zajímají, vím, že pak přijde dobrý pocit, proto je to pro mě zajímavé.

---

Acrojóga je pro mě radost z toho, že se něco společně povede i radost z pohybu. Někdy se bojím, že to nezvládnu. Když se to ale povede, zaplaví mě tolik hormonu štěstí, asi jako když je člověk na drogách.

Vypadá to tak snadně a ladně. Osobně si ale myslím, že to je pěkná fuška. Musím říct, že se ale holky nevzdávaly snadno. Vydržely létat celou hodinu focení a v některých pozicích je fotograf Honza Procházka pěkně potrápil. Foto: Jan Procházka

Máte nějaké mety? Vysněné pozice, kterých chcete dosáhnout a pak jste opravdu borci? A pak si zase dáte další, vyšší...
Asi jako u všeho, i tady to je. Můžeme to létání měřit podle toho, co zvládneme. Ale pokud chceme dobře učit, tak si vždycky společně říkáme, že když jsme to zvládli a udělali pěkně plynule, harmonicky a cítíme u toho fajn pocit, pak teprve to považujeme za zvládnuté. Určitě jsou i cviky, které musíme nejprve zvládnout, abychom mohli dělat něco dalšího. Zákonitě to nejde – když neumím chodit, nemůžu běhat.

Takže tvoje nějaká konkrétní meta? Nebo i něco speciálního, co bys nám mohla ukázat?
S Martinkou vám ukážeme třeba pozici Shoulderstand – stoj na ramenou, kdy ten, kdo je na zemi, drží flyera jen za ramena a ten se nedrží ničeho jiného než rukou své báze. Tak to je prostě výzva. Jsou i různé variace, kdy se opory držíš za kotníky, takže máš čtyři opěrné body – to je opravdu síla.

Pro koho z těch dvou je to náročnější?
Obecně je to náročné pro oba – ten dole je síla, a ten nahoře se musí co nejvíce zpevnit a držet balanc, ale to drží i ten dole. Vždycky je to o souhře, nikdy se nedá říct, že my jsme to zkazili kvůli tobě – vždycky je to o pokoře a schopnosti vidět věci čistě, jak jsou, a uznat polovinu chyby. Učíte se komunikovat, věřit si, uznat chybu. Nejzajímavější je to asi pro páry, které spolu chodí. U nich je vidět, že se naučí spolu komunikovat pěkně. Protože v krizových situacích, které se v acrojóze objevují, jim nepomůže, když po sobě štěkají. Najednou vidí, že tak tu pozici nikdy nezvládnou. A začnou mluvit jinak – "prosím tě, můžeš mi posunout nohu, tady to tlačí, prosím tě, můžeme...

A teď se vraťme k tomu, čemu se věnuješ asi nejvíc. Jóga – kde ji cvičíš, kde tě lidi najdou jako učitelku vedle acrojógy?
Acrojóga je pro mě srdcová záležitost, taková nárazovka, ale moje hlavní cesta je integrální jóga v duchovní škole Rezonance, kde učím asi čtvrtým rokem, z toho druhým v Olomouci. To je opět v centru Sádhana na Pasteurově ulici. Veškeré informace najdete na www.jogin.cz.

A kdy vám začíná vyučování? Teď je to už asi aktuální?
Začínáme první týden v říjnu. Prváci – začátečníci mají kurz vždycky celý rok v úterý v 19:30 a ve středu v 17:00 se mnou. K tomuto kurzu jógy budou pak dva úvodní workshopy – 23. a 30. 9. vždycky ve středu v 17 hodin v našem centru, kde bude taková ochutnávka zdarma. Lidi se podívají na lektory, na teorii, o čem kurz je, a zkusí si i nějaké praktické věci. Ale není to acrojóga, je to jóga, kde se cvičí ásany neboli pozice plus teorie, třeba o pročišťování těla a kontrole mysli.

Ty žiješ jógou už několik let – co ti to dává? A co pro tebe jóga a acrojóga znamenají? A co to může přinést těm, kdo s myšlenkou na jógu koketují?
Ze začátku jsem necítila to splynutí s něčím vyšším, jak se o józe říká. Ale když jsem vydržela a chodila do kurzu rok, dva, najednou jsem začala vnímat, že se můj život radikálně mění, že jsem šťastnější, že mám větší nadhled a jiné, zdravější názory na život – třeba na změnu práce, náplň svého běžného života, vybírání vztahů. Najednou se mi začal měnit život k tomu dobrému, i když jsem o něco třeba přišla. Najednou je to pro mě cesta vědomá, abych byla co nejlepší a abych mohla pomáhat dál ostatním měnit podobně svůj život. Takže můžu jen doporučit lidem, aby začali chodit do nějakého kurzu jógy a hlavně vydrželi. Je to pro mě víc cesta než styl. A acrojóga k tomu navíc přináší preciznost, ale i hravost a lehkost, přátele, komunikaci a sdílení.

Já o tobě ještě vím, že hodně dobře kreslíš – jak se to slučuje s jógou?
No, já kreslím od malička a všichni říkali, že hezky kreslím. (smích) Studovala jsem střední uměleckou školu se zaměřením grafika, na vysoké pak animaci a potom jsem měla dlouhou pauzu a tvořila takříkajíc do šuplíku. Pak ale s jógou přišlo větší poznání toho, co chci opravdu dělat, a kde jsou moje talenty.

Takže se ti ty dva světy propojily?
Ano, řekla bych, že se doslova krmí navzájem. (smích)

Angelíno, to zní všechno moc hezky. Ale máš i něco, co tě dokáže v životě ještě naštvat? Máš i nějaké normální problémy, nebo jsi prostě happy jogín? :-)
To víš, že jo, třeba můj partner. (smích) Ten mě opravdu učí, ale beru to jako další jogínské a tantrické učení. Partner je pro mě nejvěrnější zrcadlo života, někdy mě dokáže udělat nejvíc šťastnou a pak mě zničeho nic nas... Prostě klasika vztahy, jako normální žena. (smích)

A po výtvarné stránce máš teď nějaký projekt, nebo něco v plánu?
Ano, vytvořila jsem projekt Astrologických mandal, který také vznikl jako velké téma díky cestě jógy. S ní jsem narazila na astrologii a chtěla jsem víc pochopit všechna znamení, a tak jsem si začala kreslit. Vznikly z toho kruhové kresby velké 60 centimetrů, říkám jim mandaly, a teď jsem vystavovala v Praze a plánuje se v listopadu i výstava tady v Olomouci a pak v květnu v Ostravě.

Někdy acrojóga holkám převrátí svět doslova vzhůru nohama. I tak se ale ještě dokáží usmívat. Je vidět, že na tom vyplavování hormonu štěstí opravdu něco bude. Foto: Jan Procházka