Když se po listopadu 1989 vrátil Otakar Vystrčil z východního Slovenska do Olomouce, působil na základních uměleckých školách a jen málokdo tušil, že jde o výtvarníka, který se kromě své profese výtvarného pedagoga se třicet let soustavně zabývá vlastní uměleckou tvorbou. K takovému zjednodušení jeho osobnosti přispěla Vystrčilova skromná a přátelská povaha a potom také okolnost, že se nechlubil.

Stal se sice brzy členem Unie výtvarných umělců Olomoucka, ale vzhledem k svému zaneprázdnění „mezi dětskými talenty“ byl vnímán spíše jako učitel, který na Parnas ještě nemá vychozený chodníček.
Ale měl. Prozradilo se to zpočátku jen občasným výstavním počinem, při kterém Otakar Vystrčil prezentoval své dřívější práce ze své slovenské životní anabáze. Na Slovensku, konkrétně v Košicích, se Otakar Vystrčil českým rodičům narodil, odtamtud v době Protektorátu odešel do Olomouce, po válce na Slovensko znovu odešel, tam i vystudoval a působil. Slovensky uměl lépe než česky. Dnes je československým bilingvistou.
Kresbu a malbu vystudoval na Vysoké škole pedagogické a na FF Univerzity Komenského v Bratislavě u prof. Eugena Lehotského, Fedora Klimáčka a Eugena Nevana . Působil na LŠU a na gymnáziu v Moldavě nad Bodvou, LŠU ve Ždani a ve Spišské Nové Vsi, na katedře výtvarné výchovy Pedagogického institutu v Košicích a po návratu do Olomouce na ZUŠ a na gymnáziu v Litovli.

Po dosažení důchodového věku se stal umělcem na volné noze a svým způsobem dohání, na co mu ve školních službách nezůstával čas. Maluje, maluje, maluje... Pracovitostí nekompenzuje vůbec nic. Ta patří nedělitelně k jeho výtvarné erudici. Vystrčil je zcela evidentní a rozvinutý talent, s velkým nadšením tvořící figurální kompozice, krajiny, veduty, zátiší... Je mistrem kombinovaných technik, a kloubí je s nesmírným citem vůči tématu, velikosti díla i barevné škále, v níž svou uměleckou vizi vytváří a ukládá na plátno, lepenku, papír....
Výstava v Galerii Podkova má dvě části. První, lokalizovaná do prvního výstavního sálu, obsahuje práce ze Slovenska, jež Otakar Vystrčil vytvářel od konce padesátých let do listopadu 1989, druhá část je naplněna pracemi, které umělec namaloval v Olomouci. Pozoruhodné je pozorovat právě odlišnosti, jež prozrazují , že je umělec citlivý k prostředí, v němž tvoří. Vystrčilovy obrazy prozrazují autorovu otevřenost k životu, k podnětům, k novému poznání.

Vlastní průběh vernisáže vycházel z Vystrčilovy permanentní pozitivnosti ke světu a k lidem. Výstavu si zahájil sám, k slovu ještě připustil svého přítele Ludvíka Mazura a o muzikální vstup požádal sympatické sestry Fridrichovy, které už hudbou mnohokrát obohatily nejedno výtvarné či literární děni.
Galerie praskala ve švech.