Možná se vám to stalo také, mně každopádně už mnohokrát. Přicházíte na zastávku autobusu MHD v centru s jednoduchou touhou dostat se na sídliště Povel nebo Nové Sady. Jízdní řád jste nestudovali, autobusových linek tam totiž jezdí hned několik. Jenže ouha, přímo před vašimi zraky se zrovna od zastávky odpoutává šestnáctka. A hned před ní jede sedmnáctka, přičemž se oba stroje lepí na zadní světla čtrnáctky. Ta totiž odstartovala jen pár vteřin před nimi.

Věděli to už středověcí poutníci zdánlivě pustými a nebezpečnými kraji. Samotnému jedinci jde o krk, skupina se ubrání útočníkovi snáz. A tak se při svých cestách do svatých míst či za obchodem sdružovali do karavan a lesem nebo pouští postupovali společně, připraveni hájit životy a majetky své i svých souputníků. Stejně se chovali také o pár staletí později pionýři pronikající na Divoký západ; zatímco jeden vůz tlupa krvežíznivých Komančů přemohla hravě, na mnohačetnou vozovou hradbu ježící se hlavněmi winchestrovek si mnohdy ani netroufla. A třetí případ z historie, již vcelku nedávné: když hitlerovské ponorky velkoadmirála Dönitze začaly až přespříliš zatápět britské námořní přepravě, jaly se ohrožené lodě sdružovat do konvojů chráněných patrolami torpédoborců. V houfu to jde zkrátka líp.
Přesto mi pořád nejde na rozum, proč se v dnešní, vcelku civilizované a bezpečné době chovají stejně i autobusy olomoucké městské hromadné dopravy zajíždějící na jižní sídliště. Pokud tak činí během odpoledne, kdy jsou intervaly odjezdů jednotlivých spojů linky 16 desetiminutové, dá se to ještě přežít (posuďte sami: v 16:27 vyjíždí z náměstí Hrdinů šestnáctka, o minutu později čtrnáctka a ve stejný čas sedmnáctka). Marně dobíhajícího cestujícího to ovšem i tak rozčílí spolehlivě. Jakmile se ale totéž přihodí v pokročilou večerní hodinu (čtrnáctka 21:14, sedmnáctka 21:19, šestnáctka 21:20), kdy se na další spoj čeká nejméně čtvrt hodiny a spíš více, létají za unikajícím autobusovým konvojem přinejmenším ostrá slova, ne-li rovnou kamení.
Jistě by se dalo namítnout, že je to celé naopak geniálně vymyšlené tak, aby lidé mohli využít setkání dvou autobusů na jedné zastávce k pohodlnému přestupu. Uznávám tedy, že člověk cestující z Bělidel (odkud vyjíždí čtrnáctka) má právo na civilizovanou dopravu do Nemilan (kam míří sedmnáctka), přesto si na základě vlastních zkušeností troufnu tvrdit, že drtivá většina pasažérů autobusů zmíněných čísel jezdí právě po trase z centra města na ona velká sídliště vyrostlá na základech kdysi malebných obcí Povel a Nové Sady. A ti pohled na velkolepou autobusovou karavanu příliš neocení.
Až se tedy zase budete jednou smutně dívat na odplouvající konvoj městských vozů směr vaše bydliště, zkuste to vnímat i z druhé strany. Co vy víte, třeba by se jediný autobus v těch nehostinných končinách sám bál.