Václav Stratil vyletěl z hnízda, v němž každý jedinec byl diametrálně odlišný a svébytný. Hlava rodiny, vážený a publicisticky velmi plodný Václav Stratil starší, byl středoškolským profesorem, znalcem latiny, zaníceným vlastivědcem a pozoruhodným organizátorem společenského dění na střední škole, kde působil, i v krajské metropoli, kde žil.

Zaujetím pro „svůj“ svět inspiroval všechny ostatní členy rodiny, u nich však převážila inklinace k výtvarné tvorbě. Tak tomu bylo u profesorovy choti Vladimíry i u tří synů - Jana, Jiřího a Václava.

Posledně jmenovaný je nejznámější. Nahlédneme-li pomocí Googlu na internetové stránky, zjistíme, že informace o něm můžeme čerpat z více než 61 tisíci záznamů, ale to podstatné se dovíme hned v Českém biografickém slovníku XX. století, konkrétně v jeho třetím dílu. Internetové stránky Vysokého učení technického v Brně nám navíc sdělí, že v současné době je doc. prom. ped. Václav Stratil vedoucím ateliéru Ateliér intermédia a stálým členem Umělecké rady Fakulty výtvarného umění VUT v Brně. To je postavení natolik významné, že každá jeho výstava v rodném městě může být pokládána za uměleckou událost.
Spolu s Václavem Stratilem vystavuje jeho přítel a kolega ze studií na Univerzitě Palackého Jaroslav Vacl, původem i studiemi na palackého univerzitě Olomoučan. Ten se velmi intenzivně věnoval kresbě od mládí, ale nejintenzivněji v letech sedmdesátých a osmdesátých. Zdroj jeho obživy byl však praktičtějších, ale vždy však takový, aby Vaclovi nebránil v nezávislé tvorbě. V devadesátých letech se věnoval Jaroslav Vacl věnoval ediční činnosti v Nakladatelství Votobia a výtvarnou tvorbu na čas pro naprosté časové zaneprázdnění opustil. Vrátil se k ní s velkým zaujetím před čtyřmi lety a hned dosáhl několika výstavních úspěchu, a to nejen doma, ale i v zahraničí.

Oba umělci jsou si velmi blízcí, oba se věnují konceptuální tvorbě, a proto vytvořili expozici, na níž nechtějí svou tvorbu konfrontovat, ale usilují, aby jejich díla, záměrně v instalaci promíchaná, zazněla v novém, dosud neslyšeném (a neviděném) akordu.
Václav Stratil přivezl z Brna svou „bedýnku“ studií, náčrtů, kreseb, nápadů, často i provokativních textů, jež vytvořil v během uplynulého roku na akademické půdě, poněvadž uplatnil právo učit i tím, že před studenty tvoří. Lze říci, že Stratilovy vystavené práce ještě nikdo neviděl. Lubomír Vacl sáhl pro exponáty do všech období svého uměleckého zápasu, Vystavil práce, které jsou vlastně sondou do několika desetiletí. Divák nemá potřebu je skládat do nějakého chronologického sledu, poněvadž jde o hledisko přehlédnutelné. Navíc se ukazuje, že problémy, k nimž oba umělci svým dílem promlouvají, prostupují časem jakoby nedotčeny. Při prohlídce výstavy z toho však na diváka smutek nepadá. Ani ironie obou autorů není přes míru pichlavá.
Výstava potrvá v GG do konce srpna.