Olomoucký jez smrti, kde loni zahynuli čtyři lidé, prošel po instalování bezpečnostních prvků první zatěžkávací zkouškou. Naštěstí ne ostrou. Hasiči tu spolu s vodáckými specialisty cvičili, jak dostat tonoucího co nejrychleji na břeh. A ukázalo se, že s pomocí lana a karabiny trvá záchrana jen několik vteřin.

Řepčínský jez je po dvou loňských tragédiích pod drobnohledem. Krátce po druhé nešťastné události zde byly nainstalovány prvky tabule a záchranná kotva, nyní se objevily i pomůcky pro profesionální záchranu. "Nainstalovali jsme zde dvě lana: první je přímo nad jezem. záchranář se na něj připne karabinou a může se spustit k člověku ve vodě. Druhé je o kousek dál a slouží k upoutání raftu, ze kterého může být prováděna záchrana," popsal Petr Ptáček z Vodácké školy záchrany, která všechny bezpečnostní prvky navrhla. Zkušení vodáci se dnes několikrát vrhli do rozbouřeného jezu a pokaždé byli během pár okamžiků svými kolegy zachráněni. "Díky těmto prvkům může být záchrana provedena podstatně rychleji, hasiči se jen připnou karabinou a už jsou nad vodou. Jde i o ně: díky těmto pomůckám je totiž pro ně zásah mnohem bezpečnější, neriskují životy," vysvětlil Ptáček a zdůraznil, že nové prvky jsou určeny výhradně pro profesionální záchranáře. "Pro laickou záchranu je určena kotva s lanem, tonoucí se také z vody může dostat pomocí žebříku," vysvětlil Ptáček. Hasiči se ale na místo dostanou zhruba do dvaceti minut. A jak potvrdil Vladimír Pilát, jeden z vodáků, kteří dnes sílu živlu okusili na vlastní kůži, jde o vteřiny: "Cítíte se jako v pračce. Voda zhora vás úplně zašlápne. Pokud nemáte jištění, po deseti vteřinách jste absolutně dezorientovaní a začíná boj o holý život," popsal své pocity bezprostředně poté, co byl svými kolegy vytažen na břeh. Jak ale potvrzuje Petr Ptáček, záchrana i po několika minutách má rozhodně smysl. "Hasiči nikdy neví, zda ten člověk utonul, nebo je jen v bezvědomí. Vždycky musíte být co nejrychlejší. Ale samozřejmě, čím delší je doba, tím je naděje na oživení nižší," připustil Ptáček.

Jezy jsou podle Petra Ptáčka hodně podceňovaným nebezpečím: "Je paradoxní, že když stavíte nový jez, zákon vám nařizuje vybudovat přechod pro ryby. Ale na lidi se nemyslí, je to moc drahé." Čísla ale hovoří za vše. V roce 2010 zahynulo v jezech šestnáct lidí, třiapadesát tonoucích se záchranářům podařilo dostat z vody, někteří ale po čase zemřeli v nemocnici nebo si následky nesou do konce života. "V roce 2011, kdy jsme zahájili osvětovou kampaň a apel na povodí, už byla čísla nižší, zemřelo šest lidí. Letos máme za tím čísla jen za první pololetí, kdy zemřelo pět lidí. Během letních měsíců ale zřejmě toto číslo stouplo," konstatoval Ptáček, podle kterého se právě kvůli vysokým nákladům na zvyšování bezpečnosti jednotlivým povodím do investice příliš nechce. "Přitom den člověka vytaženého z vody na jednotce intenzivní péče stojí desetitisíce korun. Když tam takový člověk leží několik týdnů, jsou to miliony. Nebylo by lepší ty peníze vynaložit na to, aby jezy byly bezpečnější?" ptá se zkušený instruktor.

Olomoucký jez smrti je prvním v Česku, který je podobnými prvky vybaven. Jeho zabezpečení stálo Povodí Moravy sto dvacet tisíc korun. Vodáci se teď chtějí zaměřit na podobně nebezpečný jez v Oseku nad Bečvou, kde by chtěli realizovat podobná opatření.