Klasická hra, klasické kostýmy, klasická scéna. Nestárnoucí opera Čert a Káča se na jevišti Moravského divadla Olomouc dočkala jubilejního desátého uvedení. Hru tentokrát nastudoval režisér Václav Věžník. Osvědčené dílo v tradičním pojetí u diváků na premiéře v pátek 11. května jednoznačně bodovalo.

K Čertovi a Káče se soubor opery a operety vrací po třinácti letech od posledního uvedení. Novinku v repertoáru Moravského divadla režijně připravil Václav Věžník, který hru v Olomouci inscenoval už v roce 1970. Diváci se v jeho pojetí mohou těšit na poctivou operní podívanou, která striktně respektuje předlohu.
Hlavní roli ztvárnila na páteční premiéře Václava Krejčí Housková, která se předvedla nejenom jako skvělá pěvkyně, ale i jako dobrá herečka. Nešetřila grimasami a výraznými gesty. Výmluvné a vtipné bylo i vystupování jejího partnera z říše pekla. Jiří Přibyl coby čert Marbuel zpíval i zavěšen na laně nebo vleže. Přesto mu bylo skvěle rozumět. Horší to se srozumitelností bylo u kněžny, kterou si zahrála Magda Málková, i u sborového zpěvu. Naproti tomu ovčák Jirka v podání Ondřeje Koplíka neměl chybu. Káčina ochota tancovat třeba s čertem a Marbuelovy čertovské oči a úsměvy příjemně dominovaly celé páteční premiéře.

Divácky nejatraktivnější bylo asi druhé jednání, které se odehrávalo v pekle. Působivost tomuto aktu dodávali také malí čertíci, do kterých se dokázaly dokonale vžít děti z Hudebně-dramatického studia při Moravském divadle Olomouc. Inscenaci nechybí ani humor, který je nejzřetelnější právě v pekelném dějství. Úsměv na tváři vzbudí třeba scéna, kterou mnozí znají i z vlastní zkušenosti. Stejně jako ve světě lidí i v pekle se začíná pracovat při příchodu šéfa. A tak čerti zanechávají karetní hry a před Luciferem kmitají s košťaty a smejčí každý pekelný kout. Přitom však nezapomenou připomenout, že Lucifer je vůl, a raději to v nestřežené chvíli křídou napíšou na vstupní bránu. A zasmějete se i při pohledu na zoufalého čerta, který si fouká od Káči utahanou oháňku.

Tvůrci vsadili na jednoduchou, ale účelnou scénu, která se dá snadno přemisťovat a stává se také zdrojem komiky. Jejím autorem je Martin Víšek. Posvícení v prvním dějství rámuje selské baroko, peklo je zářivě červené a třetí dějství doprovází zámecké rokoko. Velmi pěkné pohádkové kostýmy jsou dílem Miriam Struhárové. Typické selské oblečení, chlupaté čertovské kožichy, zámecké paruky a krinolíny naplnily očekávání olomouckého operního publika. Velké plus si předposlední premiéra sezony zaslouží i za to, že dokázala do hlediště přivést mnoho dětských diváků.