Největší společné cvičení integrovaného záchranného systému zažila dnes dopoledne Olomouc. Desítky hasičů, sanitek i policistů vyrazily do Černovíra, kde se střetly dva vlaky. Na místě musely pomoci téměř stovce zraněných, řadu z nich museli navíc hasiči vystříhávat ze zdemolovaných vagonů. Oficiální vyhodnocení bude známo až koncem týdne, podle vedení všech složek však záchranáři odvedli špičkovou práci.

"Stala se strašná nehoda, vlaky. Je tu spousta zraněných... Přijeďte hned, rychle..." Je devět hodin ráno a tato slova náhodného svědka přijala operátorka na lince 112. Pomocí sledovací techniky přesně určí, kde se volající nachází a přepojuje ho na číslo 155. Operátor chce vědět podrobnosti o zraněných. "Spousta, lidé křičí, možná tam budou i mrtví," hlásí svědek. Je středa, 29. dubna 2009, devět hodin ráno a v černovírském lesíku začíná obří cvičení s názvem Vlak 2009. Poblíž nabouraných vagonů postává dobrá stovka hostů a novinářů, je tu i hejman Martin Tesařík, velitelé hasičů i policie. Všichni jsou plni očekávání. Zvládnou záchranáři situaci?

První se objeví vrtulník. Ani ne pět minut po telefonátu. Zakrouží nad místem neštěstí, hledá místo k přistání. Trať lemují stromy, vrtulník se posadí na pole, padesát metrů od nehody. Dva muži v červeném z něj vybíhají a zjišťují, co se vlastně stalo. Sirény hasičů jsou slyšet za dalších zhruba pět minut. Kolona červených aut rozvíří písek polní cesty, hasiči z nich vyskakují téměř za jízdy. Všude jich je plno a další stále přijíždějí. Sanitky zatím vidět nejsou. Hasiči se snaží dostat do vagonů. Dveřmi to většinou nepůjde, jsou zaklíněné. Po žebřících se zkušení záchranáři dostávají k oknům, rozbíjejí je a vrhají se dovnitř takřka po hlavě. Z vagonů je slyšet výkřiky a sténání raněných. Někteří z nich jsou v troskách uvězněni a bude potřeba je vystříhat. To už jsou na místě muži s pilami a nůžkami a řežou stěny vagonů, aby bylo možno vynést raněné. Další se snaží vyvést z vlaku ty pasažéry, kteří mohou sami chodit.

Sanitky přijíždějí krátce po hasičích a jejich posádky se snaží třídit raněné a pomáhat s jejich transportem z vagonů. Specialisté mezitím nafukují zdravotnický stan, instalují přístroje. První zranění jsou přinášeni na nosítkách, lékaři se snaží stabilizovat jejich stav. Nosítka jsou zakrvácená. Mezitím probíhá i identifikace. Velitelský stan nepřetržitě zpracovává informace a předává je na hasičskou centrálu, kde už bylo zřízeno krizové centrum a funguje i telefonní linka, na které dostanou příbuzní obětí nejdůležitější informace. Vrtulník odlétá s těžce zraněným pacientem, asi za deset minut se vrací pro dalšího. Celkem na poli přistane třikrát.

Vyproštování jde poměrně rychle, je vidět, že každý ví, kde je jeho místo. Za hodinu zbyli ve vagonech už jen ti, kterým nebylo možno pomoci. Při této simulované nehodě došlo ke třem úmrtím. Aby nenásledovaly další, na tom už pracuje tým zdravotníků. Pacienty z vrtulníku si převzali na urgentním příjmu ve fakultní nemocnici, putují sem i transporty se sanitkami. Figurantům se daří simulovat i paniku. "Kde mám batoh!" volá zakrvácený muž s obvázanou hlavou a běží k vlaku. "Pane, nebojte se, najdeme ho," uklidňuje ho policista a vede ho zpět ke stanu pro lehce zraněné. "Neviděli jste Jirku?" ptá se skupinky novinářů žena se zkrvaveným obličejem. "Je v šoku," omlouvá ji zdravotník a vede ji zpět do stanu. Výkřiky se ozývají čím dál méně častěji.

Krátce po desáté je po všem. Zraněné odvezly sanitky a kolem vlaku už se motá jen skupinka policejních vyšetřovatelů. Lehce zraněné pasažéry nakládají hasiči do autobusu a vezou na ošetření do nemocnice. Tam už je připraven krizový tým. Kdyby jeli "naostro", tolik pacientů by nemocnice přijmout nemohla, musela by je převézt do okolních zařízení. V rámci cvičení však zvládne ošetřit i devadesát zraněných lidí. Doktoři obcházejí pacienty přímo v čekárně, zjištují jejich stav a rozhodují, co bude dál. "Pacient Z.N. lehký šok, pohmožděná pravá paže, tržná rána na pravém stehně," hlásí doktor do diktafonu. "Pošleme ho na rentgen?" ptá se sestra. "Nebude potřeba," rozhoduje doktor. Mladík v roztržených kraťasech je celý zakrvácený. Sestra mu mění obvazy. Nic tu nevypadá, že je jen "jako". Snad jen všudypřítomné kamery a fotoaparáty a občasné vtipkování "zraněných". Zdravotníci však mají kamenné obličeje a lije z nich pot.

Cvičení končí před vstupem do operačních sálů. Tady si zranění sundávají obvazy a vyrážejí na uklidňující cigaretu, něketří vytahují plechovky piva. Pro ně to byla adrenalinová zábava, pro záchranáře dřina, která důkladně prověřila jejich schopnosti. "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti," glosoval na tiskové konferenci hejtman Martin Tesařík. Vyhodnocování cvičení bude pár dnů trvat, všichni se však shodují, že spolupráce jednotlivých složek proběhla na špičkové úrovni.