Když jde do tuhého, odhalí se, jací vlastně jsme. Svalnatí narcisové stáhnou ocas mezi nohy a obrýlený nenápadný kluk nastaví vlastní tělo vraždící čepeli, aby zachránil jiné. Tak zlé to v  Olomouci naštěstí nebylo. Vlastně o nic nešlo, jen trochu mrzlo a sněžilo. Ale dokonale to prověřilo náš dopravní podnik, který dal nový smysl trapným reklamám, v nichž se najatí panákové ve vozech cítí tak neuvěřitelně bezpečně, až tam usínají.

Namrzly troleje, a co jezdí na elektřinu, náhle zůstalo stát. Za to nikdo nemohl. To hlavní, co odhalilo skutečnou starost podniku o blaho cestujících, přišlo vzápětí. Tedy spíš nepřišlo skoro nic. Tramvaje se zastavily kolem půl čtvrté. Když nám o chvíli později v redakci začaly drnčet telefony, v nichž nám zoufalí cestující z přeplněných zastávek sdělovali, že “se něco stalo”, ale nikdo neví co. Prostě tramvaje už pár desítek minut nepřijely. První reakce samozřejmě byla zavolat povolané osobě, tedy tiskové mluvčí, a zjistit, kde je problém, abychom mohli spoluobčany varovat. Jenže ouha, mluvčí neví nic, ono už je totiž po pracovní době, což byla jediná informace, kterou jsem se dozvěděl. Mlčel web, mlčely facebookové stránky. Na dispečinku byli naštěstí podstatně sdílnější a vzápětí se ukázalo, že tohle bude vážné, že tramvaje nepojedou asi docela dlouho. Takzvané inteligentní zastávky se o potížích rozmluvily kolem páté, na linky vyrazily náhradní autobusy, které brzy praskaly ve švech. No dobrá, přišlo to nečekaně, na trochu chaosu má každý právo, ať si taky užijeme trochu švandy. Ale půl druhé hodiny po zhroucení tramvajové dopravy bych čekal, že všemi kanály půjde do éteru zpráva o kalamitě a varování, aby lidé raději zůstali doma. Čekal bych, že se tahle informace povalí ze všech možných stran, co může stotisícové město ochromit víc než zhroucení hromadné dopravy v době večerní špičky? Neotevřel se ale ani jediný informační poklop, takže lidé často zjistili, že je zle, až když stáli na zastávce. Trochu pozdě. Zafungovala naštěstí média, ovšem informace, které si novináři nevybojovali sami v ulicích, neměli.
Zatímco provozní úsek dopravního podniku potil krev, aby kalamitu zvládl, za což mu budiž provolána sláva, úřadové se probudili až ráno. Lakonická zpráva o tom, co se včera (!) stalo a že tramvaje nejspíš nepojedou ani dnes, přišla před sedmou ranní, kdy ožil i facebook. Důstojník pro veřejný styk tedy nejspíš dorazil k píchačkám na šestou, orazil si, vypil kávičku a pomalu si začal zjišťovat, co je nového. A hele, kalamita. Šup s tím ven! Když si pak na facebooku někdo posteskl, že je to trochu pozdě, protože spousta lidí chtěla jet ráno taky do práce, dopravní podnik to vysvětlil provozními důvody a nenadálostí situace. Tak nevím. Že hrozí ledovka, se psalo už od neděle, celé pondělí bylo jasné, že to musí každou chvíli vypuknout. Možná se nedalo připravit technicky, držet informační pohotovost by ale asi nebyl takový nepřekonatelný provozní problém. Nebo svolat lidi zpátky do práce. U nás v redakci rozsáhlou kalamitu taky nikdo nečekal. Nakonec nás to stálo jedno dlouho dopředu domluvené pivo a jedno zrušené kino. O těchto obětech ale jaksi nikdo nediskutoval. Prostě to tak nějak patří k naší práci, informovat, když se něco děje. V dopravním podniku se na to zřejmě dívají jinak. Asi jim na nás cestujících zřejmě zase až tolik nezáleží.